Tereza Sabáčková: Módní branže se proměnila. Asijské trhy nás zahltily levnými šaty

Při pohledu na exoticky vyhlížející návrhářku by málokdo věřil, že má čistě český původ. Na otázku, odkud pochází, odpovídá pravidelně a už s úsměvem.

„Málokdo mi věří, že jsem stoprocentní Češka. Mé kořeny sahají na jižní Moravu. Odtamtud mám dědu. Ale maminka byla Pražačka, táta z Tábora a já s mou sestrou jsme vyrůstaly v Českých Budějovicích,“ vysvětluje třiačtyřicetiletá Tereza Sabáčková. Nicméně v jejích příbuzenských větvích se našel přece jen někdo, komu to nedalo, a původ rodiny s výrazně tmavými rysy se rozhodl prozkoumat.

„Ozvala se mi manželka pana Sabáčka, vzdáleného příbuzného, jehož rodina žila ve vedlejší vesnici asi deset kilometrů od mého dědy, která se rozhodla pátrat po kořenech manželova rodu. Podle jejích zjištění byla naše předkyně zřejmě perská princezna, která však nešťastně otěhotněla na ruském dvoře a byla za trest vyhnána na Moravu. Ale jak říkám, to je neoficiální verze,“ dodává se smíchem.

Tyto vzdálené kouty světa ji však vždy přitahovaly. Dostala se tam už jako malá. Babička Terezy přišla do Prahy, kde se živila jako švadlena. Její matka studovala šití, ale víc ji táhl obchod, takže po přesunu do Českých Budějovic se postupně stala nákupčí látek pro Prior.

„Jezdívala nakupovat látky ve velkém do Dubaje, Číny, Tchaj-wanu a občas mě vzala s sebou,“ vzpomíná Tereza, která pochází z dvojvaječných dvojčat.

„Jsme každá úplně jiná. Vzhledově, ještě víc povahově. Mou sestru Kristýnu víc táhl obchod. Pracovala ve farmacii, kde šlo o výsledky a strategie. Já jsem pravý opak. Pro mě jsou životní prožitky, smysly a pocity mnohem silnějším poznáním než čísla. Jsem hypersenzitivní. Hodně se dokážu do lidí vcítit, ale také často utíkám, když mi to není příjemné. Jsem kreativní, intuitivní, ale narozená ve znamení Panny. Zůstala mi potřeba mít plán a systém, který mi dává pocit jistoty,“ popisuje absolventka Jihočeské univerzity, oborů výtvarná výchova a společenské vědy.

Spolu se svou matkou založila před více než dvaceti lety v Českých Budějovicích ateliér Sali (Sabáčková Libuše). „Šily jsme na míru, navrhovaly šaty a pořádaly módní přehlídky. Občas jsem jezdila na soutěž Svatební šaty roku do Prahy, kde jsem se začala umisťovat. Druhé, třetí místo. Tím rozhodujícím impulzem bylo, když jsem v roce 2010 vyhrála,“ vzpomíná.

Věci se daly do pohybu a třicetiletá nadějná umělkyně se sbalila, zavřela za sebou dveře, za kterými zůstalo i její nevydařené manželství, a odjela do matičky měst, kde začala nový život se vším všudy.

„Pronajala jsem si salon Na Poříčí a dala si rok. Buď se to rozjede, nebo se vrátím. A ono se to naštěstí rozjelo. Oblékala jsem soutěže krásy, modelky, herečky, zpěvačky, novinářky i normální ženy na plesy, společenské akce, filmový festival a hlavně šila na míru svatební šaty. Pracovala jsem tehdy na tři sta procent a přesunula svůj ateliér na Národní třídu, kde sídlím už třináct let,“ vzpomíná návrhářka.

To, co fungovalo řadu let, ale v jistý moment fungovat přestalo. „Bylo mi sedmatřicet a strašně jsem toužila po dítěti. Vím, že bych si celý zbytek života vyčítala, kdybych ho neměla. Potkala jsem muže, který to cítil stejně, takže jsme do toho, jak se říká, rychle skočili a v roce 2018 se nám narodil syn. První rok s miminkem ještě šlo pracovat, ale pak už vyžadovalo přece jen víc pozornosti a péče. Vlastně by se skoro chtělo říct díky bohu, že přišla pandemie a já pracovat přestala,“ vrací se na začátek roku 2020 svobodná maminka.

Když její syn Tobiáš dorostl do školkového věku, vrátila se módní návrhářka, jež své aktivity do té doby vcelku spravedlivě rozdělovala mezi salony v Budějovicích a v Praze, v plné síle do hlavního města. Jenomže – nic nebylo jako dřív.

„Nejde pracovat jako předtím. A není to jen tím, že už nechci dřít do úmoru, protože jsem maminka. Módní branže se proměnila. Kvůli covidu a také Instagramu. Pandemie změnila ekonomickou situaci. Dříve za mnou chodily pro svatební šaty i ženy ze střední třídy. To úplně zmizelo. Než by si je nechaly ušít dle svých snů, půjčí si je levněji, objednají přes internet, z Číny nebo z druhé ruky,“ popisuje.

„Covid neskutečně rozjel internetový obchod. Asijské trhy nás zahltily různými e-shopy s látkami a šaty, které pořídíte za pár tisíc. Ušít je tady za takovou cenu je nemyslitelné. Degradovaly tím hodnotu šatů. Většina lidí se shoduje na tom, že nebude trvat dlouho a Čína zruinuje evropský módní trh,“ míní návrhářka.

Internetové šaty jsou k vidění na plesech i u oltáře. Jak sama říká, pozná je na první pohled. „Ale musím jim přiznat, že se v posledních letech zlepšily. To, co vám přišlo dříve a nebylo ani vzdáleně podobné inzerované fotografii, už tak dnes není. I látky, které asijský internetový trh nabízí, vypadají efektně. Takže tento trend do jisté míry, i když je mi to líto, chápu a respektuji,“ dodává.

Obléknout si šaty, které vypadají dobře v jediném okamžiku, to podporuje i druhý hřebíček do pomyslné rakve krejčích. „Instagram vytvořil svět filtrů a iluzí, kterému stačí jedna fotka, jeden letmý pohled. Nic víc. Chodí za mnou influenceři, kteří mají pár tisíc sledujících a chtějí ušít nebo půjčit šaty zdarma, jen za fotku na Instagram,“ popisuje Sabáčková.

„Ti, co mají velký počet sledujících (100 tisíc a víc), pak za dva příspěvky na sociálních sítích žádají třeba sto tisíc korun. Tohle nejenže se mi hluboce nevyplatí, protože takových lidí je už dnes houf, ale cítím, že tato doba funguje už opravdu jinak, a vytrácí se mi ta hodnota, smysl, proč jsem to vždy dělala,“ přiznává upřímně.

Nechat si ušít šaty na míru nebo si je půjčit v renomovaném salonu, obojí se tak po dekádách opět vrací do rukou vyšší třídy. „Vážím si zákaznic, které chtějí kvalitní střih a provedení, šaty dělané na míru, v nichž vyniknou jejich přednosti. Které umí vynést osobité šaty. A nedoplní řady žen, které na plesech vypadají trochu jako přes kopírák,“ dodává návrhářka.

Co doznalo změn, jsou také soutěže krásy. „Dříve každý věděl, kdo vyhrál Miss České republiky. Dnes je tolik soutěží … Ob týden mi volají, že nějaká vítězka odjíždí reprezentovat na světovou soutěž a potřebuje šaty,“ pokračuje Tereza Sabáčková. Které šaty však vždy s hrdostí do soutěží půjčuje, jsou ty, které jí přinesly nejvíc kritiky, pro niž si podle svých slov tak trochu šla.

„Když na Ples v Opeře v roce 2016 přišla Lucie Borhyová v modro-bílých cibulákových šatech inspirovaných tradičním českým porcelánem, věděla jsem, že si koledujeme. Šaty byly jemně řečeno označovány za módní přešlap. Ale za celou mou kariéru mi nenapsalo tolik lidí hezké a pochvalné reakce. Za nápaditost. Za to, jak jsme rozčeřily hladinu stojatých módních vod,“ směje se návrhářka.

„Doteď kolují jako národní kostým na soutěžích krásy po celém světě, a jakmile je miss vynese, vždy se umístí ve finále těch nejlepších.“

Návrhářka sama říká, že přesně ví, co by kritik ocenil. Šaty z hladkých látek anebo naopak ze třpytivých flitrů. Ale její prací je dát svým zákaznicím šaty, které si přejí a jež jim sluší. „Takhle prosté to je. Trendem je jednoduchost, objemnější skládané sukně, například z taftu, asymetrické střihy, sklady. Rozhodně už není krajkové období. Hodně se vrátily korzety, hladké šaty bez ozdob, čisté linie, dlouhé rukávy,“ potvrzuje návrhářka.

„Jenomže když přijde žena, která nemá modelkovské míry, není možné ji bez dalšího navléct do šatů, které nyní letí. Snažíme se najít takový střih, barvu a zpracování, aby vynikly její přednosti, a naopak potlačit nelichotivé partie. Aby si v nich sama připadala krásná, štíhlá a osobitá,“ popisuje pocity, které ráda svým zákaznicím přináší.

A právě z toho se vytvořila nová cesta, po níž se Tereza Sabáčková rozhodla vydat. „Vymyslely jsme s fotografkou Gabrielou Kalista projekt nazvaný Esence žen. Na víkend pronajmeme nějaké kouzelné místo, historický hotel, zámeček, toskánskou vilu. Vezmeme s sebou šaty, foťák a šikovnou vizážistku a dopřejeme ženám péči a pozornost, které přináší až neuvěřitelný efekt,“ vysvětluje autorka nápadu.

„Během zkrášlovacích procesů a focení se ženy úplně rozsvítí. Nakopne jim to sebevědomí. Užijí si zábavu při večeřích v noblesním oblečení, odpočinou si a vzájemně se inspirují. Fotografie, které pak mnohé používají pro pracovní aktivity nebo jako dárky, jim zůstanou. Stejně jako vzpomínky na moment, kdy se cítily opravdu krásné.“

V rámci projektu pravidelně vzniká také charitativní kalendář, který představuje úspěšné ženy napříč obory (Ivanu Jirešovou, Kateřinu Neumannovou, Ivetu Vítovou, operní pěvkyni Janu Šrejma Kačírkovou, primátorku Dagmar Škodovou Parmovou). Výtěžek putuje na podporu Krizového centra pro děti a rodinu v Českých Budějovicích.

„Může to znít jako maličkost, ale díky Esenci žen mám pocit, že děláme něco, co dává obrovský smysl. V Česku není běžné o ženskost pečovat. A je to škoda. Každá žena si něco takového zaslouží,“ popisuje návrhářka, která se svým týmem už plánuje tyto víkendy do destinací, kde vzpomínky a fotky ozvláštní moře či písečná poušť.

Zážitkový víkend, na který vyrážejí často i matky s dcerami, nebo je vysněným dárkem od partnera, vyjde na deset až osmnáct tisíc korun dle cílové destinace. Stejné peníze vydáte, pokud se rozhodnete vypůjčit si svatební šaty z ateliéru Terezy Sabáčkové, které vám upraví na míru. Cena šatů vašich snů, které byste si nechaly navrhnout a ušít, se odvíjí vždy od materiálů a práce. Ale nijak zásadně tuto finanční laťku navýšit nemusí.

Když dvacet let šijete svatební šaty, o kuriózní situace není nouze. „Nevedu si statistiku, zda mé šaty v uvozovkách nosí štěstí, či nikoli, ale je pravda, že se většinou dozvím, jak to dopadlo,“ potvrzuje.

„Jedné milé zákaznici jsem šila svatební šaty dokonce dvakrát. Poprvé to nedopadlo, ale neměla to za zlé mně a vrátila se i pro druhé, protože z šatů nadšená byla. Šila jsem i džínové šaty, dokonce džínový svatební oblek. V mých šatech se dámy vdávají na plážích i na sjezdovce, ohromný ohlas měly při originálním focení s Lucií Drlíkovou pod vodou. Mému kamarádovi Vaškovi Noidovi Bártovi jsem šila svatební šaty dokonce pro jeho druhou i třetí nevěstu. Ale všichni to brali v dobrém. Šaty dokážou vyvolat krásný pocit a dojem, ale kouzelnou moc nad lidskými osudy nemají,“ dodává návrhářka.