Článek
Tvorba designéra Aleše Hnátka se vyznačuje především důrazem na minimalismus, precizní konstrukci a respekt k materiálu. Jeho kolekce, často označované jako „Wardrobe“, nejsou klasicky sezonní, ale naopak fungují jako dlouhodobě rozvíjený šatník, který se postupně proměňuje a doplňuje.
Zásadním prvkem jeho práce je udržitelnost. Hnátek pracuje převážně s archivními látkami, deadstock materiály, nebo dokonce s textilem ze starého nábytku, kterému dává nový život. Tento přístup vychází z inspirace italským uměleckým směrem Arte Povera a filozofií wabi-sabi, které zdůrazňují krásu nedokonalosti a autenticity.
Jeho práce jsou proto často oceňované nejen pro estetiku, ale právě i pro filozofii a přístup k módnímu průmyslu.
Co pro vás osobně znamená aktuální titul módního designéra roku?
Určitě další motivaci. Je to pro mě samozřejmě pocta. Vážím si toho, že se má práce líbí. Ocenění přineslo zviditelnění, které je v kreativním oboru důležité. Nevnímám to ale jako ocenění jen pro mě samotného. Stejně tak je pro úžasné lidi, kteří se se mnou na celku podílí. Myslím tím fotografy, modelky, týmy u focení, paní Janu, se kterou občas konzultuji technické tipy a pomáhá mi. A další. Ano, z větší části to dělám sám, ale v konečných fázích projektů, kdy se vše dokumentuje a prezentuje, je potřeba více lidí.
Aleš Hnátek si na Czech Grand Design přebral letos cenu za módního designéra roku 2025 s kolekcemi Wardrobe 2 a 3.
Pamatujete si moment, kdy jste si poprvé uvědomil, že se chcete věnovat módnímu designu?
Jako malý jsem si kreslil s babičkou princezny, kterým jsme vymýšleli různé šaty. Uvědomění přišlo ale asi až se střední školou.
Po ní jste vystudoval UMPRUM pod vedením Liběny Rochové. Od té doby uběhlo již 10 let, jak se váš přístup k tvorbě změnil od začátků až do dneška? Kam jste se posunul?
S Liběnou Rochovou byla spolupráce naprosto skvělá, tolik mi toho dala, velmi si jí vážím. Hlavní rozdíl vnímám v jakési větší jistotě. Jsem si jistější v tom, co dělám a proč to dělám. Mimo to se stále snažím dělat věci lépe a lépe i po řemeslné stránce.
Jak byste popsal DNA své tvorby někomu, kdo ji ještě nezná?
Jsou to nositelné kusy, do kterých se snažím zakomponovat zajímavé detaily. Vybírám si kvalitní, příjemné materiály. Záleží mi na tom, aby mé modely obstály v každodenním životě, ale zároveň nebyly nudné. Při správné péči mají mé věci dlouhou životnost. Není to oděv na jednu sezonu. Zároveň se kusy mezi sebou dají libovolně kombinovat. Miluji sledovat, jaké outfity mé klientky a klienti vymýšlejí.
Který moment ve vaší kariéře považujete za zásadní zlom?
Asi svou diplomku, která měla úspěch na Designbloku a celkem v lidech rezonovala. Nebo alespoň jsem měl ten pocit. Následně jsem se pak už úplně mimo školu prezentoval na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, kde další kolekce sklidila také úspěch. Díky tomu mě pak tým Fashion weeku vzal do Madridu, kde se prezentovala následná kolekce. Vážím si každé příležitosti, kterou jsem dostal. Nerad dělám něco napůl, a když už se něco děje, chci to dělat na maximum.
Máte tedy už zkušenost ze zahraničního fashion weeku, v čem byl jiný než český?
Měl jsem možnost být na Fashion weeku v Madridu. Bylo to jiné, větší město, jiná energie oproti Praze. Na pražském Fashion weeku se mi líbí, jak pořadatelé dokáží hezky měnit lokace. Každá sezona je někde jinde, to je skvělé. Je to více taková událost. Oproti tomu Madrid probíhá na stále stejném místě, je stále stejné molo. Což neříkám, že je špatně, ale jen je to prostě jiné. Dál byl znatelný rozdíl třeba v castingu modelek a modelů. Což taky logicky vyplývá z toho, že Madrid je větší město.
Za pár dní bude v Praze jarní Mercedes-Benz Prague Fashion Week, co na něj chystáte?
Nebude to žádná revoluce, přirozeně pokračuji dál. Budu prezentovat kolekci Wardrobe 4, představím další produkty, další rozšíření. S každým rozšířením se ale snažím přinést i něco nového a posunout se dál oproti tomu předešlému. Teď jsem uprostřed příprav, téměř nonstop ve studiu a miluju to. Je to sice i stres, ale zároveň je to můj nejoblíbenější čas.
Kde nejčastěji hledáte inspiraci pro nové kolekce a jak vás ovlivnilo prostředí Slovácka, odkud pocházíte? Odrazilo se někde na vaší cestě?
Prostředí Slovácká mě neovlivnilo vůbec nijak. Je to tam krásné, ale inspiraci z tamního prostředí necítím. Tvořím prostě podle toho, co mi připadá zrovna příhodné, co se mi zrovna líbí, jakou cítím energii. Často slýchám, že mé modely vypadají, jako bych je dělal pro sebe, což je asi z části pravda. Má tvorba vychází z mého nitra.
Existují designéři nebo umělci, kteří vás dlouhodobě ovlivňují?
Mám kolem sebe skvělé kamarády a baví mě sledovat jejich tvorbu. Miluji obrazy Ester Paraskové, líbí se mi umění Marie Holé a v neposlední řadě bych rád zmínil moji nejoblíbenější umělkyni Veroniku Čechmánkovou. Asi bych to nenazval ale přímo ovlivňováním, spíš prostě zájmem. Nicméně všechny nás podvědomě ovlivňuje spousta vjemů, na které narážíme, ať chceme, nebo ne.
Myslíte, že se dá v dnešní době vytvořit opravdu originální styl?
Vytvořit něco zcela nového a originálního možná už ani nejde. Myslím si tedy, že nemusí být až tak originální, ale spíš osobitý. A to jde cítit.
Je pro vás udržitelnost při tvorbě stále na prvním místě?
Ano, chci určitě věci dělat zodpovědně. Ať už to souvisí s přirozenou vyčerpatelností zdrojů, nejen v módním průmyslu, či dlouhou životností produktů, ale i s estetickou stránkou věcí.
Myslíte, že se módní průmysl skutečně mění směrem k větší odpovědnosti, nebo je to spíš marketing?
Asi záleží, jak u koho. Jsou velké značky, které se tím spíš jen tak ohání. Větší odpovědnost ale znamená třeba i jistou limitovanost vyprodukovaných kusů, což na našem území děláme všichni.
Co byste poradil mladým designérům, kteří by jednou chtěli být na vašem místě?
„Moje místo“ není tak vzdálené, jak se možná někomu může zdát. Přijde mi, že jsem také pořád na začátku. Asi bych poradil neustále se snažit, zkoušet, tvořit s láskou, nebát se dělat chyby. Já jich udělal spoustu. Být ale navzdory všemu vytrvalý, neboť v konzistenci je největší síla. Bez zápalu by má práce asi dělat nešla.
Co vás na módě stále baví i po letech práce?
Všechno! Já to fakt dělám tak strašně moc rád. Baví mě to vymýšlení, zkoušení, střih, šití, focení, prezentace, přehlídky, komunikace. Baví mě dělat si i web. Baví mě realizovat mou vizi ve všech aspektech. Jsou samozřejmě momenty, kdy jsem si jistý trochu míň nebo mám špatný den. To je lidské. Ale celkově to celé zbožňuji.
