Článek
Bizarní soutěž se každoročně koná v okolí města Bridport a její historie sahá až do roku 1986. Podle Guinnessovy knihy rekordů jde o nejdéle pořádanou soutěž v pojídání kopřiv na světě.
Kopřivy se pro závod sklízejí den předem. Jednotlivé stonky měří zhruba 60 centimetrů a před soutěží se namáčejí do vody ve vaně, aby se z nich odstranil hmyz a zůstaly čerstvé. Soutěžící pak musí sníst všechny listy z jednotlivých stonků. Na konci rozhodčí spočítají, kolik holých stonků po závodnících zůstalo.
Popíjení vody je během soutěže povoleno, stejně tak konzumace jiných nápojů. Závodníci si navíc mohou listy například smotat do ruliček nebo namáčet do nápojů, aby zmírnili jejich žahavost.
Ani tak ale nejde o příliš příjemný zážitek. Zelené zuby a jazyk, pálení na rtech a popálené prsty jsou podle pořadatelů prakticky nevyhnutelné. Některým závodníkům se navíc udělá natolik špatně, že zvrací. To ovšem znamená okamžitou diskvalifikaci.
Kopřivy se před soutěží namáčejí do vody, aby se z nich odstranil hmyz a zůstaly čerstvé.
Rekordman snědl 31 metrů kopřiv
Vítězi ročníků 2025 i 2026 se stali místní závodníci Michael Hobbs a Lucy Dermodyová. Hobbs loni během hodiny spořádal celkem 22,56 metru kopřiv. Dermodyová zvládla 20,73 metru a vytvořila tím ženský rekord.
Při letošním návratu na soutěž znovu spořádala přesně 20,73 metru kopřiv a ženský titul obhájila. Hobbsovi se tentokrát tolik nedařilo. Snědl „jen“ 16,46 metru, přesto mu to stačilo k udržení prvenství v kategorii mužů.
Absolutní mužský rekord má podle Guinnessovy knihy rekordů na svědomí kuchař Philip Thorne z nedalekého Devonu. V roce 2018 spořádal během hodiny neuvěřitelných 31,69 metru kopřiv.
Vítězové posledních dvou ročníků, Michael Hobbs a Lucy Dermodyová
Pro Dermodyovou je přitom její úspěch o to pozoruhodnější, že ještě před loňským závodem nikdy žádnou kopřivu nejedla. „Slyšela jsem od přátel, že se soutěž v pojídání kopřiv blíží, a řekla jsem si, že to zkusím,“ popsala svůj první start.
Pomohla jí technika, při které listy stáčí do pevných ruliček. Závod prý díky tomu zvládla snáz, než původně čekala. Po hodině už ale následky cítila. „Na konci jsem měla trochu znecitlivělá ústa a brněly mi ruce,“ přiznala.
Začalo to sázkou v hospodě
Stejně jako řada dalších podivných soutěží má i kopřivové mistrovství poněkud svérázný původ. Všechno začalo sázkou v místní hospodě.
Farmář Alex Williams kdysi přinesl kopřivu ze svého pozemku, která měřila 4,72 metru. Prohlásil, že pokud někdo přinese ještě delší, sám ji sní. Krátce nato se poblíž dovolenkující americký pár objevil s kopřivou dlouhou 4,88 metru. Williams tak musel svůj slib dodržet.
Z jednorázové sázky se postupně stala každoroční soutěž, která začala přitahovat účastníky z celé Británie i ze zahraničí. Do Dorsetu dorazili závodníci například z Kanady, Austrálie, Spojených států a letos i z Vietnamu.
Pořadatelé v roce 2025 obnovili také soutěž o nejdelší kopřivu. Vítězem se v posledních dvou letech stal místní pracovník v oblasti duševního zdraví Jamie Giles. Jeho vítězná kopřiva z roku 2025 měřila 2,6 metru.
