Článek
Hrát se bude do 4. září pouze sedmkrát a podle zájmu diváků se může opět v malém seriálu vrátit na scénu koncem sezóny či začátkem příští. Samotné opeře však v Národním divadle nadřadili mediálně živenou hru o nebezpečnosti tajemného zvířete, které ochranka přivezla před divadlo ve žlutém antonu a pronásledovala, když uteklo v průběhu inscenace a pravděpodobně sežralo ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka.
Toto pojetí plně odpovídá barnumským reklamním praktikám současného vedení ND, premiérové publikum ostatně příjemně pobavily. Příznačné také je, že ochranku autoři při děkovačce nadřadili většině sólistů, stejně jako živého koně, kterého odměnili kyticí mrkve, do níž se hned s chutí pustil. Ten ovšem dokázal na jevišti i cválat a výrazně přispěl k několika krásným jevištním obrazům, jež zejména výtvarně evokovaly surrealismus Cocteauova filmu - z podlahy jeviště vyrůstá brána zámku i schody do snové komnaty Krásky, větve stromů prosvětluje stříbřité protisvětlo s dlouhými stíny, lesem pobíhají tanečně ztvárněné laně.
Zvíře bez tragické vznešenosti
V inscenaci však, zejména v mechanickém "loutkovém" herectví, nakonec převážila vnějšková popisnost - zřejmě proto je tu Zvíře jakýmsi šimpanzem, přestože mu chybí tragická vznešenost. Agon Orchestra připravil Petr Kofroň perfektně, jen možná měl jeho zvuk trochu vylehčit. Provedení však poznamenalo několik temporytmických a intonačních nepřesností, jichž se zpočátku dopustil i jinak výtečný představitel Otce Bohuslav Maršík, častěji a drastičtěji pak Lenka Šmídová v roli Adélaide. Jiskřivým hlasem i projevem obdařila postavu Félicie Martina Bauerová, herecky inscenaci prospěl Oldřich Kříž. Krásku s neokázalým hereckým i pěveckým výrazem ztvárnila Karolína Berková, Zvíře v zúžených šimpanzích mezích bezpečně zvládl Jiří Kubík.
Bratři Formani a spol. na inscenaci nechali pořádný kus poctivé práce, jen zatím neumějí využít velkého jeviště a myslím, že tak trochu nevěří velké operní formě - výsledkem není velké poetické divadlo, ale jen zvětšená loutkárna.