Článek
Bude to první velká Čermákova retrospektiva po téměř sto letech. Ukáže nejen dílo malíře v mezinárodním prostředí, ale především život člověka, který dokázal propojit Prahu, Brusel, Paříž i Balkán.
Výstava se bude konat v jedné z prostor Galerie hlavního města Prahy (GHMP), v Městské knihovně. Na její přípravě se podílí i Národní galerie Praha a doplní ji řada zahraničních zápůjček. Vedle Čermákových obrazů budou představena díla současníků a umělců, s nimiž sdílel témata, inspirace i výstavní příležitosti.
V povědomí většiny milovníků umění je Čermák jako autor heroických a romantických historických obrazů s náměty z jihoslovanských tradic, historických obrazů a venkovských námětů.
„V době, kdy se Evropa znovu obrací k nacionalismu a válka na Ukrajině vrací těmto otázkám bolestně konkrétní podobu, nejsou Čermákovy malby jen působivými výjevy z 19. století. Nutí nás přemýšlet, jak obrazy utvářejí naše představy o hrdinství, nepříteli i nás samých,“ uvedla Helena Musilová, šéfkurátorka GHMP.
Jaroslav Čermák se narodil roku 1830 v Praze do zámožné měšťanské rodiny. S akademickým charakterem výuky na pražské akademii nebyl spokojený, proto odjel v roce 1849 přes Mnichov, Drážďany, Berlín a Düsseldorf do Antverp, kde studoval na Královské akademii výtvarných umění.
Později odcestoval přes Nizozemsko do Francie, kde zůstal v Paříži. Začal se zajímat o historickou malbu.
Pochopil ale, že český malíř nemusí být odkázán pouze na domácí publikum. Uspěl na pařížských salonech, získával ocenění ve Francii i Belgii a jeho díla kupovali soukromí sběratelé i nově zakládané instituce.
Kritici oceňovali dramatičnost jeho kompozic, psychologickou přesvědčivost postav i schopnost spojit historické téma s lidským příběhem. Pro většinu umělců by to znamenalo splněný sen, ale Čermák začal stále častěji z Paříže odjíždět a cestovat. V Paříži si udržoval ateliéry a později dům, vystavoval a obchodoval tam, zároveň cestoval.
Roku 1858 podnikl cestu přes Slovensko do Dubrovníku a začal pravidelně jezdit na Balkán. Oblíbil si Černou Horu, v letech 1863 až 1865 se usadil v chorvatské Mandaljeně. Dalmácii tak navštěvoval v době, kdy zde vrcholil odpor místního obyvatelstva proti Osmanské říši.
Ve svých obrazech zachycoval matky chránící děti, mladé ženy odváděné do zajetí, bojovníky odcházející do hor i chvíle ticha mezi jednotlivými střety.
Jezdil i do Francie a Španělska, po jistou dobu žil ve francouzském Roscoffu. Roku 1873 mu bylo nabídnuto místo ředitele pražské akademie. To ale odmítl a rozhodl se zůstat v cizině. Zemřel roku 1878 v Paříži. Bylo mu 47 let.
Jaroslav Čermák – V harému
