Alfons Mucha jako fotograf. Výstava představuje další část tvorby slavného moravského rodáka

Expozice nabízí několik tematických okruhů, které ukazují různé podoby Muchovy tvorby. Od slavných secesních plakátů přes fotografie vznikající jako součást jeho tvůrčího procesu až po publikaci Documents Décoratifs, která ovlivnila generace architektů i designérů.

Mezi nejvýraznější vystavená díla patří Otčenáš (Le Pater) z roku 1899, v němž se z ilustrované modlitby stává osobní umělecká výpověď propojující křesťanskou tradici, zednářskou symboliku a Muchovu víru v tři základní kameny lidské ctnosti – krásu, pravdu a lásku.

V expozici nechybí ani připomínka spolupráce se slavnou francouzskou herečkou Sarah Bernhardtovou, která z českého výtvarníka během několika měsíců udělala jednu z nejvýraznějších osobností evropské secese.

Jedním z pozoruhodných příběhů výstavy je plakát Kassa, který Mucha navrhl pro americkou herečku Leslie Carterovou. Navrhl pro ni podobný formát i ztvárnění, které jsou známé z jeho plakátů pro Bernhardtovou. Hra o maďarské dívce, která chtěla vstoupit do kláštera, ale svedl ji a opustil princ, však propadla. Leslie Carterová zbankrotovala a Mucha za svou práci nikdy nedostal zaplaceno.

Výstava se zastavuje také u fotografie, média, které bývá v souvislosti s Muchou často opomíjeno. Alfons Mucha kameru používal na přípravné snímky, hledání správné kompozice, zachycení pohybu nebo modelování světla pro své litografie.

Díky dochovaným snímkům je dnes možné nahlédnout do jeho pařížského ateliéru i do okamžiků, které předcházely vzniku jeho nejslavnějších děl.

Výstava představuje také publikaci Documents Décoratifs z roku 1902, v níž Alfons Mucha shrnul své pojetí secese. Soubor ornamentů, dekorativních motivů a návrhů se stal inspirací pro tehdejší architekty, designéry i řemeslníky po celé Evropě a ukazuje Muchovo přesvědčení, že krásné a kvalitně navržené předměty mají být součástí každodenního života.

Tematický celek Národní identita představuje Muchu jako umělce, pro něhož byla tvorba zároveň službou vlastní zemi. Po návratu do Čech z Francie a USA v roce 1910 vytvářel díla podporující českou kulturu a národní identitu, mimo jiné plakát Loterie Národní jednoty, jehož výtěžek pomáhal financovat výuku českého jazyka a historie.

Byl také autorem návrhu československých známek, po vzniku republiky následovaly návrhy pro první československé bankovky, státní znak či stejnokroje policie, navrhoval také plakáty pro všesokolské slety.

Jednu z kapitol výstavy představuje tvorba Jarmily Mucha Plockové, nemanželské dcery Alfonsova syna Jiřího Muchy. Plocková vystudovala architekturu, dnes navrhuje, vyrábí a také úspěšně prodává užitné předměty podle studií Alfonse Muchy.

O svůj podíl na autorských právech po svém dědečkovi se úspěšně soudila. Ornamenty, linie a přírodní motivy známé z Muchova díla Plocková převádí do současného designu.

Jméno a dílo Alfonse Muchy je či bylo v Česku předmětem mnoha soudních sporů. Většinu majetku Alfonse Muchy získal jeho syn Jiří, po něm dědili jeho manželka Geraldine Muchová a syn John Mucha. Veškerá autorská práva po Alfonsu Muchovi i část majetku následně vložili do lichtenštejnské nadace Mucha Trust založené v roce 1992.