Článek
Saul Bellow, nositel Nobelovy ceny za literaturu a řady dalších prestižních cen, je řazen mezi nejslavnější americké židovské autory, jakými jsou Philip Roth a Bernard Malamud. Roth Bellowa nazval "grandem americké židovské literatury", on však toto zařazení nevnímal nadšeně. Svými knihami se snažil překročit okruh daný jeho původem. Dotýká se v nich podstaty lidské existence, sociálních a třídních změn v Americe ve 20. století, promítají se do nich zkušenosti emigrantů a Židů. Všemi jeho díly se prolíná téma smrti a smrtelnosti.
Klasika moderní americké literatury Saula Bellowa zná většina čtenářů jako autora Humboldtova daru, Dobrodružství Augieho Marche či Herzoga, rozsáhlých románů, které zachycují nesnadné postavení člověka v komplikovaném moderním světě. Bellow napsal také několik kratších divadelních her, přispíval do časopisů a překládal do angličtiny literaturu jidiš. Recenzoval například díla Šoloma Alejchema a přeložil povídku Hlupák Gimpl Isaaka Bashevise Singera, čímž jej uvedl do širšího kontextu americké literatury. Na textech psaných v jidiš obdivoval především lehkost, s jakou se pohybují od "nízkých" témat do "vysokých", ušlechtilých.
Ve 40. letech, kdy začal publikovat, si změnil jméno na Saul Bellow. První novelu vydal v roce 1944 a poprvé na sebe upozornil v roce 1954. V roce 1953 se proslavil románem Dobrodružství Augieho Marche (za nějž získal Národní knižní cenu, kterou později dostal ještě dvakrát) o příjemném, ale bezcílném mladíkovi v Chicagu, který se nechává unášet silami kolem. Jednou z nejznámějších Bellowových knih je román v dopisech Herzog (1964). V něm Moses E. Herzog udržuje kontakt s realitou ze svého venkovského sídla jen prostřednictvím listů, které adresuje živým, mrtvým i samotnému Bohu. Odbornou i laickou veřejnost nejvíce zaujal roce 1975 románem Humboldtův dar (Humboldt's Gift), za který prestižní Pulitzerovu cenu a následně cenu Nobelovu.
Život Saul Bellowa
Rodiče Saula Bellowa emigrovali v roce 1913 z ruského Petrohradu do Kanady, kde se jim 10. června 1915, v městě Lachine v provincii Quebec, narodilo nejmladší ze čtyř dětí, Solomon Bellows. Některé zdroje uvádějí, že se narodil v červenci. Do autorových devíti let žila rodina v jedné z nejchudších čtvrtí Montrealu a v roce 1924 se přestěhovala do Chicaga, kde Bellow strávil dětství a mládí, a s nímž jsou jeho knihy nejvíce spojeny. Matka chtěla, aby studoval talmud, ale on toužil být od mládí spisovatelem.
Vzdělání získal nejprve na Chicagské a poté na Severozápadní univerzitě, kde v roce 1935 dokončil studia antropologie a sociologie. Po studiích se stal pedagogem na několika amerických univerzitách a spisovatelem. Začal také cestovat, ale většinu života strávil ve velkoměstech, v Chicagu a New Yorku. Zkušenost imigranta i život velkoměsta zásadně ovlivnily jeho životní i tvůrčí identitu.
Za druhé světové války sloužil u obchodního loďstva, během šestidenní války v roce 1967 v Izraeli byl válečným zpravodajem listu Newsday.
Bellow byl pětkrát ženat a se svou pátou ženou Janis Freedmanovou měl v roce 1999, kdy mu bylo 84 let, dceru Naomi Rose. Ve stáří učil literaturu na Bostonské univerzitě.
Bellow psal až do úctyhodného věku. V posledních letech mu vyšla Spojka Bellarosa (1989), útlá próza Realista (1997) a román Ravelstein (2000). V roce 2000 se na prodejních pultech také objevila rozsáhlá a kontroverzní biografie Bellowa od Jamese Atlase.