Hlavní obsah

Z ruských či íránských cel volají Češi o pomoc. Do rizikových zemí jezdí navzdory varování

Když se Češi ocitnou na policejní stanici v Íránu nebo Rusku, potřebují mnohdy pomoc českých diplomatů. Ti ale mají právě v těchto dvou destinacích momentálně jen omezené možnosti. Kdo není smířený mimo jiné s rizikem zatčení, neměl by do podobných zemí jezdit, říkají cestovatelé.

Foto: Stringer, Reuters

Ilustrační fotografie

Článek

Nejvyšší varování ministerstva zahraničních věcí (MZV) platí před cestami do Ruska a Íránu, druhé nejvyšší do Venezuely. Výpravy se nedoporučují i do řady dalších zemí. „Hrozby útoků mohou být cílené i náhodné. Neméně závažné je riziko únosu,“ upozorňuje MZV třeba v případě Afghánistánu.

I tak Češi do rizikových zemí jezdí. Koncem července pozornost vzbudila cesta čtyř členů KSČM, které při návratu z Ruska na své území odmítli pustit Lotyši. Výprava pak musela do schengenského prostoru přes estonské hranice, popsaly Novinky.

Jeden z nich, nymburský komunista Zdeněk Milata, Seznam Zprávám řekl, že se pohraničníci zajímali třeba o ruská čísla v mobilu nebo hrníček s Leninem. V samotném Rusku se ale podle něj „není čeho obávat“.

„FSB se ptala, co si myslíme o Ukrajině“

MZV v Rusku navzdory „důraznému varování“ před cestami a výzvě k opuštění země eviduje asi dvě stovky lidí s českým pasem. Situace, kterou zažili čeští komunisté, je ale prý spíše výjimečná.

V autoritářských zemích podle mluvčí ministerstva Mariany Wernerové lidé žádají o pomoc hlavně, když se dostanou do problémů s úřady. Důvodem může být fotografování nebo létání s dronem tam, kde je to zakázané. „Nebo je to třeba zadržení na nějaké demonstraci,“ doplnila mluvčí. O pomoc pak žádají sami zadržení nebo jejich blízcí, odhadem jde podle Wernerové o „nižší desítky“ případů ročně.

České ambasády mají v takových případech jen málo možností. „Často fungují v nouzovějším režimu, na místě je míň diplomatů. Mnohdy je to v teritoriích, kde nejsou ani jiné státy EU tolik zastoupeny, tudíž je nemůžeme požádat o asistenci,“ vysvětlila Wernerová.

Řadou neklidných zemí projel při loňské výpravě s cílem v Mongolsku Dan Přibáň, známý cestováním žlutými Trabanty. Nejhorší prý bylo právě Rusko.

Došlo tam na dva „rozhovory“ s FSB, což je hlavní ruská zpravodajská služba. „Dělali výslechy. Ptali se, co si myslíme o válce na Ukrajině,“ řekl Přibáň Novinkám. Nechyběla prohlídka mobilu, počítače a dronu.

Do Íránu loni navzdory raketovým výměnám zamířil s Izraelem Svatopluk Kreidl známý na sítích jako turista Sváťa. Obecně zemi vnímal jako přátelskou. „Jednou mě ale zastavily dvě motorky, vyskákali tajní policajti a prolustrovali mě. Nic se nestalo, ale kdyby si řekli, že se jim nelíbím, mohl jsem určitě skončit ve vězení,“ popsal Novinkám.

V Afghánistánu přítomnost Tálibánu vnímal jako spíše ujištění o vlastním bezpečí: „Jsou teď ti, kteří tam hlídají pořádek.“ Teroristické hnutí se snaží tvářit přívětivě vůči turistům a soustředí se spíše na své obyvatelstvo.

Oba cestovatelé se shodují, že jde o rizika, se kterými počítají, ale nejde se jim vyhnout. Lidem, kteří to tak nemají, cestu nedoporučují. „Ovlivnit se to dá tak, že člověk nebude fotit vládní budovy, policisty, nebude vykřikovat prozápadní hesla, nebude se účastnit demonstrací. Když si ale oni něco usmyslí, nikdo s tím nic neudělá,“ doplnil Kreidl.

Wernerová cestovatele vyzývá, aby se registrovali do systému DROZD a sledovali varování na webu MZV. „Pokud se dostanete v zahraničí do nesnází, doporučujeme kontaktovat nouzovou linku +420 222 420 222,“ doplnila.

Výběr článků

Načítám