Zemřel Juraj Jakubisko

Článek

Jakubisko patřil k nejznámějším slovenským tvůrcům a přezdívalo se mu „Fellini východu“. Podle prohlášení dcery zemřel v pátek pozdě večer v Praze, kde žil od roku 1993.

Režisér, který stál za snímky jako Tisícročná včela, Perinbaba, Sedím na konári a je mi dobre nebo Bathory, měl v minulosti vážné zdravotní problémy. Překonal několik infarktů, v roce 2012 podstoupil transplantaci srdce. V roce 2021 byl hospitalizovaný kvůli problémům s ledvinami.

Desítky let úspěchů

Se svým prvním celovečerním filmem Kristove roky debutoval absolvent pražské FAMU v roce 1967. Filmy Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Do videnia v pekle, priatelia, plné poezie, metafor a symbolů, jimiž se vracel do rodné východoslovenské krajiny a k tamějším lidem, normalizátoři v komunistickém Československu zakázali.

+12

Jakubisko, jenž chtěl být původně výtvarníkem a kameramanem, pak mohl točit jen dokumenty. Na plátna kin se vrátil až v roce 1979 filmem Postav dom, zasaď strom, o rok později natočil slavný třídílný televizní film Nevěra po slovensky.

V 90. letech natočil snímky Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný a Nejasná zpráva o konci světa, který byl promítán na více než 60 festivalech světa a získal čtyři České lvy, poté kritikou nepříliš dobře přijeté Post coitum (s Frankem Nerem).

Juraj Jakubisko (1938-2023)

Narodil se 30. dubna 1938 ve slovenském Kojšově u Spišské Nové Vsi.
Režijně debutoval filmem Kristove roky (1967), následovaly: Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969). Poté jeho tvorbu přerušily úřady. Počátky normalizace umělecky přežil díky dokumentům. Koncem 70. let se ale mohl do oboru plně vrátit. Následovaly namátkou filmy: Postav dom, zasaď strom (1979), Nevera po slovensky (1980), Tisícročná včela (1983), Perinbaba, (1985), Pehavý Max a strašidlá (1987) a Sedím na konári a je mi dobre (1989).
Po revoluci diváky zaujal mimo jiné jeho snímek Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992). V témže roce se přestěhoval do Prahy. Vznikají mimo jiné Nejasná zpráva o konci světa (1997), Post Coitum (2004), Bathory (2008). Poslední film, pohádku, Perinbaba a dva světy, sice dokončil již v roce 2019, jen premiéra dosud nebyla.
Uspěl i jako výtvarník. Obrazy prezentoval na samostatných výstavách, na vernisážích s renomovanými evropskými, světovými výtvarníky, mimo jiné v Paříži (2000), Berlíně (2004), Itálii (2004), Praze (2004, 2005, 2009) – v galerii Miro, v Bratislavě (2009) – v Prezidentském paláci.

Zpracování legendy o čachtické paní Bathory, které se s rozpočtem asi 350 milionů korun zařadilo k nejnákladnějším filmům v ČR i ve střední Evropě, vyneslo Jakubiskovi Českého lva za nejlepší výtvarný počin, snímek se stal divácky nejúspěšnějším filmem roku 2008.

Rodinu ale také dostal do velkých problémů. Spory s investory následně skončily u soudů, které řešily desítky milionů dluhů, jež po natáčení – i přes úspěchy v kinech – zůstaly.

Filmař i výtvarník

Jakubisko si za pět desítek let trvající kariéru vysloužil řadu ocenění – titul nejlepší slovenský režisér 20. století či Českého lva za dlouholetý umělecký přínos kinematografii. Zajímavou stopu také zanechal ve výtvarném umění.