Hlavní obsah

Zemřel Juraj Jakubisko

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Ve věku 84 let zemřel slovenský režisér Juraj Jakubisko. Slovenské stanici RTVS to potvrdila jeho dcera Janette Jakubisková. Za svou kariéru natočil několik desítek hraných i dokumentárních filmů, které získaly více než 80 ocenění.

Foto: Petr Horník, Právo

Juraj Jakubisko

Článek

Jakubisko patřil k nejznámějším slovenským tvůrcům a přezdívalo se mu „Fellini východu“. Podle prohlášení dcery zemřel v pátek pozdě večer v Praze, kde žil od roku 1993.

Režisér, který stál za snímky jako Tisícročná včela, Perinbaba, Sedím na konári a je mi dobre nebo Bathory, měl v minulosti vážné zdravotní problémy. Překonal několik infarktů, v roce 2012 podstoupil transplantaci srdce. V roce 2021 byl hospitalizovaný kvůli problémům s ledvinami.

Desítky let úspěchů

Se svým prvním celovečerním filmem Kristove roky debutoval absolvent pražské FAMU v roce 1967. Filmy Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Do videnia v pekle, priatelia, plné poezie, metafor a symbolů, jimiž se vracel do rodné východoslovenské krajiny a k tamějším lidem, normalizátoři v komunistickém Československu zakázali.

Jakubisko, jenž chtěl být původně výtvarníkem a kameramanem, pak mohl točit jen dokumenty. Na plátna kin se vrátil až v roce 1979 filmem Postav dom, zasaď strom, o rok později natočil slavný třídílný televizní film Nevěra po slovensky.

V 90. letech natočil snímky Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný a Nejasná zpráva o konci světa, který byl promítán na více než 60 festivalech světa a získal čtyři České lvy, poté kritikou nepříliš dobře přijeté Post coitum (s Frankem Nerem).

Juraj Jakubisko (1938-2023)

  • Narodil se 30. dubna 1938 ve slovenském Kojšově u Spišské Nové Vsi.
  • Režijně debutoval filmem Kristove roky (1967), následovaly: Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969). Poté jeho tvorbu přerušily úřady. Počátky normalizace umělecky přežil díky dokumentům. Koncem 70. let se ale mohl do oboru plně vrátit. Následovaly namátkou filmy: Postav dom, zasaď strom (1979), Nevera po slovensky (1980), Tisícročná včela (1983), Perinbaba, (1985), Pehavý Max a strašidlá (1987) a Sedím na konári a je mi dobre (1989).
  • Po revoluci diváky zaujal mimo jiné jeho snímek Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992). V témže roce se přestěhoval do Prahy. Vznikají mimo jiné Nejasná zpráva o konci světa (1997), Post Coitum (2004), Bathory (2008). Poslední film, pohádku, Perinbaba a dva světy, sice dokončil již v roce 2019, jen premiéra dosud nebyla.
  • Uspěl i jako výtvarník. Obrazy prezentoval na samostatných výstavách, na vernisážích s renomovanými evropskými, světovými výtvarníky, mimo jiné v Paříži (2000), Berlíně (2004), Itálii (2004), Praze (2004, 2005, 2009) – v galerii Miro, v Bratislavě (2009) – v Prezidentském paláci.

Zpracování legendy o čachtické paní Bathory, které se s rozpočtem asi 350 milionů korun zařadilo k nejnákladnějším filmům v ČR i ve střední Evropě, vyneslo Jakubiskovi Českého lva za nejlepší výtvarný počin, snímek se stal divácky nejúspěšnějším filmem roku 2008.

Rodinu ale také dostal do velkých problémů. Spory s investory následně skončily u soudů, které řešily desítky milionů dluhů, jež po natáčení – i přes úspěchy v kinech – zůstaly.

Filmař i výtvarník

Jakubisko si za pět desítek let trvající kariéru vysloužil řadu ocenění – titul nejlepší slovenský režisér 20. století či Českého lva za dlouholetý umělecký přínos kinematografii. Zajímavou stopu také zanechal ve výtvarném umění.

Juraj a Deana Jakubiskovi: Někdo seshora nám požehnal

Styl

Mira Žbirku a Juraje Jakubiska spojil nový klip k písni Slovenská

Kultura

Reklama

Výběr článků

Načítám