Hlavní obsah

Výstava v Chemistry Gallery: Osvěžující výzva pandemické době

13. 12. 2020, 16:29
Právo, Eva Vejdělková

Pražská soukromá výstavní instituce The Chemistry Gallery otevřela ve svých holešovických prostorách výstavu, v níž se potkávají malby Lucie J. Skřivánkové a sochy Patrika Adamce. Název Colorful Downer podle umělců představuje metaforu, v níž rezonuje aktuální období pandemie koronaviru, hluboce poznamenané pocity nejistoty a nestability.

Foto: Milan Malíček, Právo

Patrik Adamec a Lu J. Skřivánková se svým společným dílem Colorful Downer

Článek

Rozsahem nevelká, ale vtipně a se stálým ohledem na diváka nainstalovaná výstava představuje ve své úvodní části oba umělce v jejich charakteristických polohách Lucii J. Skřivánkovou, sedmatřicetiletou absolventku pražské Akademie výtvarných umění (AVU), jako vynalézavou a neustále experimentující malířku, v jejíchž obrazech se odráží inspirace z krajiny a architektury, v poslední době však pracuje převážně s čistě gestickou intuitivní malbou, odpoutanou od reálných vnějších podnětů.

Foto: Milan Malíček, Právo

Lu J. Skřivánková s obrazem inspirovaným pobytem v Bretani

Volí pastelové i intenzivní tóny, lazury i husté pasty, používá také omítkové stěrky a maluje prsty, štětci i špachtlemi, takže struktura jejích maleb někdy téměř přechází do nízkého reliéfu. Zcela novým prvkem, poprvé veřejně vystaveným, je zakomponování svítících barevných neonových trubek do malby.

První spolupráce

Šestadvacetiletý Patrik Adamec po studiích architektury a průmyslového designu na ČVUT nyní pokračuje v sochařském ateliéru na AVU, přičemž ve své sochařské tvorbě převážně čerpá inspiraci z osobního života. Zajímá se o lidské tělo, pracuje buď s celou figurou, ale i jejími fragmenty. Využívá a spojuje nejrůznější materiály jako dřevo, kov, beton, textil, ale i plasty a různé hmoty jako montážní pěny.

Foto: Milan Malíček, Právo

Novým prvkem v tvorbě malířky jsou svítící neonové prvky vkomponované do maleb.

Foto: Milan Malíček, Právo

Patrik Adamec se souborem lidských hlav, k němuž ho inspirovala práce v baru.

Foto: Milan Malíček, Právo

Mladý sochař rád používá odložené předměty a materiály, jako jsou nohy od stolů a židlí.

Důležitým prvkem, který jeho práce sbližuje s intuitivními malbami Skřivánkové, je přitom barva. „Rád maluji materiálem, použiju modrý barel, žlutý textil, často barvy volím automaticky a nad jejich výběrem předem moc nepřemýšlím,“ vysvětluje Adamec, který se v úvodní části výstavy představuje souborem lidských hlav, k nimž našel inspiraci při svém studentském zaměstnání.

„Pracoval jsem v baru, kde jsem denně potkával spoustu zajímavých lidí, ale vídal je i ze stránky, kterou jsem vidět nechtěl. Jsou to hlavy opilců, deformované, dehydrované, lapající po vodě i po vzduchu. Tohoto účinku, výrazu, docílím vakuováním, kdy se forma hmoty zabalené v plastovém sáčku zbortí do sebe.“

Opojení barvami

Původní záměr obou umělců vytvořit pro výstavu jedno společné dílo - sochu, přesměroval kurátor výstavy Radek Wohlmuth jinam. „Protože nikdy dřív společně nic nedělali, asi by to bylo příliš improvizované, a tak mi přišlo zajímavější, aby v jedné práci spojili to, v čem jsou oba silní, tedy ve své volné tvorbě,“ vysvětluje.

Foto: Milan Malíček, Právo

Lidské hlavy tvaruje Patrik Adamec s pomocí vakuování: hmotu zataví do plastového sáčku, z něhož pak odsává vzduch.

Foto: Milan Malíček, Právo

Malba se svítícím neonovým prvkem, v pozadí kompozice s tmavým pozadím.

A tak vznikla abstraktní malba, do níž jsou vkomponované plastické hlavy, jejíž název Colorful Downer nese i celá výstava. „Moc nás to bavilo, ty tváře jsou jako nějací malí démoni, které míváme všichni v sobě a občas na nás vyskakují. Rezonuje to tedy i s názvem, kdy slovo downer obecně vyjadřující pocit deprese, či zklamání, se běžně překládá jako sedativum, jinak řečeno oblbovák,“ vysvětluje Skřivánková.

Jenže tady o žádné sedativum nejde, právě naopak. Její obrazy i Adamcovy sochy působí jako osvěžující a vzpurná výzva vůči často až příliš pochmurné a depresivní době pandemické. Ono také to slovo „downer“ se nemusí překládat jen slovníkově jako sedativum. V americkém pouličním slangu je to opak výrazu „upper“, který znamená stimulanty jako amfetamin a podobně, přičemž „downer“ je prostředek, který mj. pomůže zklidnit stavy znepokojení i deprese. Třeba marihuana. Nebo taky umění, aspoň pro někoho.

Autoři výstavy nechávají překlad jejího názvu na návštěvnících. A protože mě nabila spoustou pozitivní energie, sama pro sebe si ho počešťuji na Pestrobarevné opojení.

Mezi jejími dalšími obrazy z posledního období divák potká i pro ni netypický černý monochrom, pod jehož poslední tmavou vrstvou se ale prý skrývá pestrobarevná kompozice.

„Jeden moment jsem už byla unavená z používání a vnímání baev, byla jsem přesycená. A tak jsem jeden barevný obraz celý začernila. Pocítila jsem obrovskou úlevu. Začeněním obrazu jsem dosáhla katarze,” vysvětluje malířka, na jejímž zatím jediném temném plátně tak vyniká struktura, malířské gesto a kontrast matných a lesklých ploch.

Hravá instalace

Vrcholný bod výstavy pro mě osobně představuje její rozměrná malba s názvem Changes, která je součástí staršího cyklu inspirovaného krajinou Bretaně. „Na loňskou, takzvaně bretaňskou výstavu se tento obraz kvůli rozměrům nevešel, ale zrovna sem krásně padl, a tak jsem ráda, že ho mohu ukázat. Je to jakási syntéza prostoru a krajiny, zejména mořského pobřeží, protože architektura v té době z mých maleb zmizela,“ dodává Skřivánková.

Foto: Milan Malíček, Právo

Lu J. Skřivánková se svým černým monochromem

Také v případě Patrika Adamce nasměroval kurátor právě do poslední místnosti jeho sochu, která je mimořádně působivá, a jak se vzápětí ještě ukáže, k níž má autor i bližší vztah. Temná postava nazvaná Mrzák se opírá čelem o zeď, protože by na svých dlouhých tenkých nohách ztratila rovnováhu. „Přesně tak jsem se jednou cítil, to jsem já,“ řekl mi autor.

Podle kurátora bylo cílem právě v závěrečné části výstavy co nejvíc ztělesnit sdílený pocit obou umělců, a tak se tu potkávají Adamcovy expresivní temné hlavy vytvořené vakuováním v nejrůznějších průhledech s expresivními, barvami hýřícími malbami Lu J. Skřivánkové.

V zákoutích pozorný divák nachází drobné lidské figury nebo tváře či abstraktní plastické prvky umístěné poblíž stropu či vzduchotechniky, které ho mají překvapit a přimět, aby zbystřil smysly. Podobným způsobem pak vede tato hravá a vtipná instalace diváka i zpět. Teprve když návštěvník vystoupá ze suterénní části po schodišti nahoru, spojí se hlava umístěná nad ním s obrazem, který zespodu nebyl vidět. Při cestě ven se tak tvorba obou autorů opět propojí.

Úspěšná páteční vernisáž dokázala, že v době pandemie oslovuje umění lidi ještě víc než v době klidu, kdy zdánlivě o nic nejde. Vzhledem k nejistotě, pokud jde o možné uzavření galerií a výstav kvůli vládním opatřením, mohu každému doporučit, aby neváhal a přišel si do Chemistry Gallery dobít své emocionální baterie. Stojí to za to.

Colorful Downer, The Chemistry Gallery, Ovenecká 17

Praha 2. 12. 2020 - 31. 1. 2021. Web: www.thechemistry.cz

Reklama

Výběr článků