Výstava v centru DOX ukazuje, jak tištěná média za sto let ovlivnila společnost, včetně umění

Expozice prezentuje švýcarskou sbírku Annette a Petera Nobelových, která podle pořadatelů patří k nejvýznamnějším soukromým kolekcím zaměřeným na vztah umění a tištěných médií.

Kolekce začala vznikat koncem 80. let minulého století a soustředí se zejména na to, co její majitelé nazývají termínem press art, tedy na umělecké strategie pracující s tištěnými médii, zprávami, obrazovým zpravodajstvím a mediálním jazykem.

Výstavu lze podle zakladatele centra DOX Leoše Války vnímat i jako pohled na posledních 130 let výtvarného umění.

„Můžete se na to dívat jako na historii výtvarného umění. Všechny etapy, všechny fáze výtvarného umění jsou tam obtisknuty a ve sbírce jsou vidět,“ uvedl ve středu před zahájením výstavy. Sbírka zahrnuje více než dva tisíce děl předních uměleckých osobností 20. a 21. století.

Výstava se vrací do 19. století, kdy se s objevem fotografie a rozšířením rotačních tiskáren knihy, noviny a časopisy staly populárním a rozšířeným společenským fenoménem. S vydavatelským boomem se rozvíjel reklamní průmysl a vznikaly nové profese, jako grafik, reportér, redaktor, fotograf nebo tiskař, které se podílely na vytváření nové, mediální reality.

V reakci na to začalo proměnou procházet i výtvarné umění, protože záznam reality a její dokumentace, které dříve umění byly vlastní, se staly předmětem médií.

Rozsáhlá expozice ve dvou patrech centra DOX je rozčleněna do 14 kapitol, které víceméně chronologicky popisují různé etapy či vztahy médií a umění. Představuje v meziválečné době noviny jako symbol modernity a ukazuje snímky slavných fotografů, na nichž tisk figuruje. V jedné z úvodních místností výstavy tak návštěvníci uvidí snímky Roberta Capy, Mana Raye či Henri Cartier-Bressona.

V dobách vlády totalitních režimů umění kritizovalo roli médií jako nástroje propagandy, později reagovalo na poválečný konzumerismus západní Evropy. Od konce studené války a nástupu globalizace je výrazným aspektem uměleckého postoje kritika mediálního průmyslu. A s blížícím se koncem tištěných materiálů umění provází i jistý přídech melancholie.

Kromě zmíněných autorů diváci na výstavě uvidí tvorbu umělců, mezi nimiž jsou Georges Braque, Fernand Léger, Vladimir Majakovskij, Kazimir Malevič, Jean Arp, Joseph Beuys, Christo, Le Corbusier, Alberto Giacometti, David Hockney, Dennis Hopper, William Kentridge nebo Matthew Barney. Česká stopa je ve výstavě prostřednictvím koláže Jiřího Koláře.

Sbírku začal Peter Nobel budovat po zvláštním zážitku, který popsal kurátor výstavy Christoph Doswald. Ten je téměř 30 let i kurátorem sbírky Nobelových. Nobel působil jako podnikový právník ve švýcarském vydavatelství Ringier a jeho nadřízený mu po nástupu řekl, aby si za firemní peníze pořídil reprezentativní umělecké dílo do kanceláře.

Nobel si koupil dílo, na kterém byl vyobrazený zoufalý kamelot na ulici. Přišlo mu prý, že tematicky ladí s jeho zaměstnáním. Jeho šéf mu ale dílo nařídil odstranit. Nobel se naštval, koupil si dílo za svoje peníze a měl základ své sbírky.