Článek
Vaše první samostatné album je věnováno Dvořákovi. Hrajete jeho skladby často?
Kratší skladby Rondo a Klid hraji od školy. Známý druhý koncert h moll od 18 let, takže když mne Supraphon vyzval k natočení alba i s prvním koncertem A dur, souhlasil jsem, ale vzpomněl jsem si na varování mého profesora na HAMU Josefa Chuchro, abych této málo hrané skladbě neuškodil. Zvolil jsem úpravu Jarmila Bughausera a tu ještě zkrátil, takže z hodinového díla vznikla 35minutová skladba.
Spolupracoval jste někdy již s dirigentem Tomášem Netopilem?
Ne, nahrávka byla moje první setkání s ním i s rozhlasovým orchestrem a dobře jsme si rozuměli, takže snad nebylo poslední.
Po studiích v Praze žijete a studujete v Berlíně. Proč?
Chtěl jsem se seznámit s německou cellovou školou, která patří k nejlepším ve světě. Nejdřív jsem byl na stáži v Lipsku, pak tři roky na Universität der Künste v Berlíně. Po jejím absolvování jsem se náhodou dozvěděl o existenci stipendia na Karajanově akademii pro umělce pod 25 let a v konkurzu mezi třiceti uchazeči jsem ho jako jediný dostal. V jeho rámci hraji od loňského září i v Berlínské filharmonii, což je splnění jednoho snu.
Takže po odchodu Radka Baboráka jste dalším Čechem v Berlíně?
Dá se to tak říci, i když jsem pouze stipendista, jako byl před časem hobojista Vilém Veverka. Ale hraji pravidelně v orchestru, jezdím s nimi i na zájezdy, a možná že přijedu letos s nimi i do Prahy na Pražské jaro se Simonem Rattlem na zakončení festivalu.
Není vaším pobytem v Německu trochu narušena činnost vašeho tria?
Trio Concertino, kde hraji s klavíristou Ivo Kahánkem a houslistou Janem Fišerem, stále existuje, ale je pravda, že máme méně koncertů než dříve. Všichni tři jsme dost vytížení, což je ale stejné jako u dalších podobných sestav.
Co vás čeká v nejbližší době?
V březnu bych měl hrát v Izraeli, v červnu v Praze na výročním koncertě Gymnázia Jana Nerudy, kde jsem také studoval, a v létě na festivalu Concentus Moraviae. A do budoucna bych rád v Supraphonu natočil Martinů Sonátu č. 1 pro cello a klavír.
Máte vůbec čas na koníčky a na rodinu?
Na koníčky vůbec ne a na rodinu také málo, přestože jsem čerstvě ženatý. Před půl rokem jsem si vzal také hudebnici, houslistku Evu, která působí rovněž v Německu, ale v Drážďanech v místní filharmonii. Dříve jsme se vídali téměř jenom ve vlaku, když jsem přes Drážďany jezdil do Prahy. Teď trochu více, i když působíme každý jinde, ale fakt, že hrajeme v nejlepších německých orchestrech, za to stojí.