Článek
Řada vystavených děl dýchá zašlou romantikou, rodokapsovým dobrodružstvím a westernovým napětím. Burian zasazoval své figury do krásných přírodních scenérií, které vytvářejí ono typické napětí a atmosféru, jež fascinuje generace obdivovatelů.
Návštěvník této výstavy se spolu s autorem vydává stezkou Mohykánů, sleduje v písku stopy mokasínů i hřívy divokých koní vířících prach pouště Llana Estacada. Na jiném místě se pak zadívá do zachmuřené tváře náčelníka Černého mustanga, který na něj zkoumavě hledí z temperového obrázku z roku 1968.
Díky Burianovu mistrovství může sedět v kruhu u věčného ohně a se zatajeným dechem sledovat, jak náčelník kmene Arapahů zvedá svůj tomahavk (kvaš z roku 1935).
Když pak postoupí dál do prostřední části galerie, dostane se k temperovým obrázkům Vinnetoua, hrdého náčelníka Apačů, a Old Shatterhanda, odvážného zálesáka a Vinnetouova nejlepšího přítele…
Ačkoli soudě podle předchozích řádek to tak nevypadá, Burian se ve své tvorbě nespecializoval pouze na ztvárnění hrdinů a scén z knih Karla Maye. Na výstavě najdeme i díla doprovázející publikace Julese Verna, E. S. Vráze či Františka Flose.
Samostatnou kapitolu pak tvoří ilustrace pro profesora paleontologie Josefa Augustu. Burianovy rekonstrukce prehistorických veleještěrů zdobily mnoho knih vracejících se nazpět do doby, kdy člověk ještě neexistoval nebo byl pouhým epizodním hercem ve velkolepém divadle světa. Figury dávno vyhynulých zvířat jsou vyobrazeny tak, že na nich hraje každý sval a z jejich vytrčených rohů a ostrých tesáků jde strach.
Že autor uměl zachytit nejen dobrodružství, ale mistrně zvládal také klasické malířské disciplíny, dokazuje třeba olej na překližce s názvem Autoportrét (1937) a pak hlavně Dívka Primavera, krásný akt z roku 1944. Tato olejomalba zobrazuje jeho 17letou dceru Evu jako secesní bohyni jara s věncem na hlavě a obklopenou závoji květů. Ačkoliv obraz vše odhaluje, nepůsobí lascivně, ale spíše tajemně, to jak si dívka rukama napůl zakrývá tvář.
Zdeněk Burian vždy dokázal prostřednictvím svých ilustrací pootevřít vrátka fantazie a dětských snů. A i když už člověk dozrál, při procházení mezi jeho díly prezentovanými na této výstavě pochopí, že sny prostě nestárnou. Tak díky za ně, mistře Buriane!
