Článek
Přestože má malířka Pavlína Kourková spoustu obdivovatelů a na sociálních sítích ji sledují desetitisíce fanoušků, kteří její obrazy obdivují, ona sama se svými díly neobklopuje.
Dokonce malbu potřebuje po dokončení otočit ke zdi a několik týdnů se na ni ani nepodívat, a teprve potom posoudí, jestli je skutečně hotová. A možnost, že by si některý svůj obraz pověsila doma jen tak na zeď, prý nepřichází v úvahu. „Kdepak, to nejde, protože bych na něm pořád něco hledala a přemýšlela, jestli jsem ho nemohla namalovat jinak,“ vysvětluje mi s úsměvem.
Původní profesí je Pavlína Kourková zahradní architektka, ale k botanické malbě ji osud popostrčil docela brzy. Když po studiích pracovala ve Velké Británii, všimla si jejího zaujetí pro výtvarné umění majitelka firmy a věnovala jí kvalitní akvarelové barvy. Mladá malířka si je oblíbila a stejnou značku používá dodnes.
Svoji profesi časem skutečně úplně opustila a dnes už nepřijímá ani výtvarné zakázky na ilustrace nebo designové návrhy. Veškerou energii věnuje pouze volné tvorbě a nejraději na ní má chvíle, kdy ji práce naprosto pohltí.
„Tehdy zároveň cítím, že do malování dávám maximum. Vždycky jsem si přála, abych do obrazu dokázala dát ze sebe to nejlepší,“ komentuje nelehké rozhodnutí odejít na volnou nohu. Uplynulo od něj však už osm let a dodnes si tenhle životní krok nemůže vynachválit.
Pavlína Kourková s ukázkami práce
Je členkou prestižní Společnosti botanických umělců Anglie a Walesu, k jejímž příznivcům patří i král Karel III. a s nimiž letos vystavovala v Londýně už popáté. Byla přijata také do Americké společnosti botanických umělců a účastní se prestižních mezinárodních výstav i v jiných zemích, například v Jižní Koreji nebo Austrálii.
Loni měla své obrazy poprvé na přehlídce v Thajsku a letos byla přizvána na výstavu ve Španělsku, která prezentovala práci botanických umělkyň od 17. století.
Těší se také ze samostatné výstavy na české ambasádě ve Stockholmu, která se konala letos v době oslav letního slunovratu. „Pro Švédy je Midsommar jeden z nejdůležitějších svátků. Obvykle ho slaví v přírodě a tradičně přitom hrají velkou roli právě květiny. Příchod léta Švédi hodně prožívají, a není divu, když je u nich většinou spíš pošmourno. Výstava se konala taky venku jako oslavy a vypadalo to moc pěkně,“ podotkne.
Účast na výstavách však od loňska poněkud omezila, i když jen dočasně. Neměla na ně dost sil kvůli přípravám na vydání své druhé knihy.