Článek
Jak si představujete dokonalého vojáka?
Tak to vám asi přesně neřeknu. Abych byl upřímný, do podobných, hlubokých vojenských úvah se většinou nepouštím… A v případě Ochránců taky neřešíme kategorii „dokonalý voják“. Proto je ten náš, Gabriel, velmi lidský, tudíž není „dokonalý“.
Chybí mu k tomu odhodlání bojovat s každým, což je velmi lidské. A náš hrdina lidský je. Nese si v sobě nevyřešenou minulost, jako mladý udělal spoustu hloupostí, kterých zpětně lituje. A jak tedy podle mě vypadá dokonalý voják? Má srdce a hodně přemýšlí.
A to už není dokonalý voják.
Přesně tak. Náš seriál ukazuje válku z lidské stránky, bez příkras. Než jsme se dostali ke sci-fi, museli jsme do detailů ukázat její nejrůznější krutosti.
Víte, co dělali vaši předci za té první, kdy se jeho děj odehrává?
Bojovali v ní. Jeden předek byl pilot, která obsluhoval hydroplán. Byl jedním z prvních, kdo se to naučil. Další se taky pohyboval na vodě, mezi Francií a Anglií. Ale, jak jsem říkal, že byli ve válce, vím, ovšem ve vojenských termínech vážně dobrý nejsem.
V čem jste dobrý, alespoň podle diváckých ohlasů, je vyprávění. Seriál řeší vedle války, vojenských pokusů na lidech na hraně sci-fi i rodinné vztahy. Popíšete blíž jeho hlavní linku pro ty, co ho ještě neviděli?
Jde o poměrně klasické vyprávění. Podobá se v něčem Odysseově cestě, sahá proto až kamsi do mytologie.
Někdo se vydá na cestu, aby došel k cíli, v našem případě domů, k ženě a k dítěti, kteří na něj čekají. Na ní ovšem bojuje sám se sebou. Nástrahy mu pomáhá zdolat sen, že budou všichni zase spolu.
Jenže ono nelze obvykle navázat tam, kde jste skončili před nějakou zásadní událostí. Ti, kteří se vracejí z války, z válečných konfliktů, se z nich vracejí se zátěží. Její součástí je násilí, které napáchali. Musejí si odpustit, aby mohli žít dál. Náš hrdina se tak musí rozloučit s tím, co dostal, aniž by chtěl, s tím, že z něj chtěl kdosi udělat Nadčlověka. Ten boj vede v sobě, není lehký.
Teaser trailer seriálu OchránciVideo: Canal+
Klasický příběh se odvíjí za 1. světové války. To už tradiční není, že?
Ano, toto období jsme zvolili právě kvůli tomu, že to není tak časté, aby se podobné postavy pohybovaly na počátku 20. století. Pokusy vytvořit dokonalého člověka/vojáka přitom lidstvo provázejí snad odjakživa.
Seriál vznikl v produkci francouzské platformy Canal+. Natáčel se hlavně ve Francii?
Stoprocentně, z čehož skoro pětina scén vznikala poblíž Paříže. Naší základnou byla studia, kde vyrostly ulice, domy, šantán…
K natáčení bitev jsme pak používali velké, poměrně zanedbané pole s křížem, kde vznikala krajina nikoho. Měli jsme štěstí, že těsně předtím začalo pršet, nemuseli jsme řešit nutné „bláto“. Bylo na konci natáčení doslova všude, záběry byly i díky tomu velmi reálné. Velkou továrnu, která je také pro děj důležitá, jsme zase našli u hranic s Belgií.
Jak jsem už říkala, recenze na seriál jsou poměrně dobré. Čtete je?
Čtu, jen to beru tak, že se někomu líbí to a jinému to. Jsme na to zvyklý, Ochránci jsou dalším z mých televizních, filmových projektů, leccos jsem už zažil. S lecčíms počítám předem.
Navíc ve Francii je poměrně těžké uspět se sci-fi žánrem, případně s fantasy, a náš seriál má výrazný sci-fi obsah. S tím souvisí i to, že se na podobné projekty ve Francii špatně shánějí peníze, takže mají pak velmi malé rozpočty.
Ochránci tohle překročili, díky platformě, díky tomu, že míří i mimo Francii. Je to vlastně v tomhle směru skvělé. Nikdo z nás nechce dělat stále stejné věci dokola, i když fungují. Víte, o čem mluvím?
Hlavní hrdinové seriálu Ochránci
Dost dobře, novinařina není jiná… Ochránci jsou silní i po vizuální stránce. Zmínil jste studia, venkovní natáčení, ale evidentně je v nich také hodně triků, které vznikají „u počítače“.
Samozřejmě, bez nich už podobný projekt udělat ani nejde. Musíte vše popsané zkombinovat tak, aby váš projekt vypadal reálně, jako by se skutečně točil v letech, která zachycujete. Umění tvůrců je pak právě v tom, aby diváci nic zvláštního nepoznali…
Spíš unesou přikrášlení doby, její jakousi pohádkovost, než by odpustili historické nedokonalosti.
Chcete příklad? Náš příběh se odehrává v Paříži, z části v baru. Musíte se v něm na první dobrou cítit jako doma, zároveň musíte vnímat, že je to prostředí tak sto let staré. Zároveň jsme chtěli jsme mít v seriálu i určitou poetiku.
Dovolili jsme si tak být „nepřesní“ tam, kde se to nabízelo. Právě v pařížských kabaretech se kdysi scházeli lidé z podsvětí i společenská elita. Na večírcích nechyběly drogy, sex, LGBT+ jedinci, alkohol.
Upravili jsme si proto kostýmy, aby nám do seriálu zapadly, místo tehdejší hudby zní prostory rock. K vykreslení atmosféry nám vydatně pomohly použité barvy, světla… Chtěli jsme velkorysou fikci s velkorysým osvětlením, které zdůrazňují kulisy a prostředí a zároveň i to, aby bylo vše dobře vidět.
Produkce musela být obrovská. Kolik se na seriálu podílelo lidí?
Tohle nespočítám… Ono také záleží na tom, zda chcete znát počet lidí, kteří byli za kamerou a před ní. Řádově šlo o stovky osob. Ochránci jsou typická „dobovka“.
Musíte mít předem lidi, kteří vše nakreslí, udělají kostýmy, udělají ulice, místnosti, patinu předmětů, které v seriálu také nějak „hrají“. K Ochráncům patří také složité helmy. Už jejich výroba byla velmi náročná. Jednotlivé díly se musely odlít, vyřezávat, zdobit…
Každá patřila k jiné naší postavě, odrážely mimo jiné jejich věk. Snažili jsme se také nekopírovat ty, které diváci znají z jiných projektů, mimo jiné z Batmana. Plus k tomu přidejte všechny zbraně, laboratoře, uniformy…
Seriál tedy nebyl „jen“ o hercích a herečkách. Vážně toho bylo hodně, co muselo dohromady ladit, na čemž nám záleželo. Byla to obrovská show v řadě směrů.
Kdybyste si po natáčení mohl vybrat, v jaké etapě lidských dějin budete žít, jakou si zvolíte?
No, současnost by to nebyla. Nepřijde mi skvělá. První světová válka mě taky neláká, jak jinak. Vrátil bych se do 70. let, kdy jsem byl mladý. Pak ještě šedesátá léta byla skvělá. Francie byla stále pojmem, všem chutnaly naše croissanty.
Ty jsou dobré pořád, ale souhlasím s tím, že se svět kolem nás mění stále rychleji. Ještě vás vrátím ke sci-fi. Čtete tento žánr?
Ano, koukám se na něj, čtu ho. Což je v Ochráncích asi i vidět. S příběhy nejrůznějších „monster“ se potkávám už desítky let. Třeba Frankenstein mísený s gotickým příběhem, případně Drákula mě hodně oslovili. Také oni prožívají vedle temného příběhu romanci. Podobně mě už kdysi zaujali Jekyll a Hyde.
Všichni si v sobě nesou otázku, úvahy: co to znamená být příšerou, když si uvědomujete, že jste děsiví? Tohle řeší i náš Gabriel. Jen jeho „gotický“ příběh mícháme s válkou, taktikou.
Zmínil jste složitost podobných projektů, jako jsou Ochránci. Aby bylo vše co nejlepší, musejí tvůrci hodně sedět u monitorů. Kolikrát jste viděl každou z epizod?
Nesčetněkrát. Než uděláte střih, barevnou korekci, než se vyladí zvuk…, sedíte s kolegy před počítači dlouhé hodiny, dny, týdny, měsíce. A abych byl úplně upřímný, projekt jsme úplně dokončili před rokem. Následně čekal na své odvysílání, což se právě děje. Musím říci, že jsem rád, že Ochránce znovu vidím.
Článek vznikl s přispěním Ondřeje Novotného.
