RECENZE: Jedna bitva za druhou vyhlásila satirickou revoluci kultuře strachu i politickým karikaturám

Anderson, který se ve scénáři volně inspiroval románem Městečko Vineland z pera svého krajana Thomase Pynchona, staví film na vrtkavém vztahu otce s dcerou v době po rozsáhlých aktivitách fiktivní skupiny French 75.

Ta bojuje proti migračním represím s cílem nastavit nové pořádky a vystrašit americké mocenské struktury. Jejich teroristické akce však nekončí vysněnou novou zemí, ale hromadným zatýkáním a úprkem.

Zde se snímek mění v záchranu holého života. Nový azyl má zřejmě nejvýraznější dopad na experta na výbušniny Boba (Leonardo DiCaprio) a jeho dceru Willu (Chase Infiniti). Anderson v ten moment upozadí válečný stav a vykreslí někdejšího revolucionáře jako zanedbaného otce dospívající dívky, který po letech zapomněl téměř vše včetně tajných hesel a smyslu života.

Snímek Jedna bitva za druhou upoutá diváka svým zběsilým tempem a hlasitým soundtrackem, který dá původním bojůvkám euforii a styl. Zároveň představuje vynikajícího zloducha s tváří Seana Penna, jenž v roli plukovníka Lockjawa znechucuje svými hodnotami, úchylkami a tiky, aby se následně ve jménu čisté Ameriky pustil do pátrání po rozpuštěné skupině.

Kde Anderson zanechal výbuchů a zabíjení, tam přidává na suchém humoru, který těží především ze skvělé proměny DiCapriovy postavy. Herec podobnou polohu nepředvádí poprvé.

Jeho zdrogovaný ubožák baví každou minutou. Ani při jeho nejdůležitější misi diváci nepřijdou o výborné kontinuální vtipy či náhlé gagy, když je situace nejvážnější.

Obrovskou podporu nachází také v menší úloze Benicia Del Tora, který kromě lekcí bojových umění vede také místní skupinu pro Ameriku takzvaně podřadných existencí.

Anderson hlavní aktéry rovněž doplňuje skvělými herci v dalších rolích. Za zmínku rozhodně stojí vyvážený výkon Reginy Hallové, výbušná energie Teyany Taylorové nebo citlivý filmový debut Chase Infiniti.

Druhá polovina téměř tříhodinové jízdy je plná humoru, bizarních situací a karikatur vládních představitelů i samozvaných bojovníků za svobodu. Tvůrcům se daří držet jednotný styl, přikovat diváky po celou dobu do sedaček a vyvolat salvy smíchu i tam, kde mají skvěle napsané postavy k třaskavé humoresce na míle daleko.

Násilí je přiměřené tématu, nikde není tarantinovsky přepálené. Finále je vydařené stejně jako předchozí dějství, navíc komentuje sociální strašáky tak, aby snímek dokázal upozornit na problémy ruku v ruce s nekončící satirou a nadsázkou.

Málokterý filmař zvládne tuto kombinaci s takovou noblesou jako Paul Thomas Anderson. Jedna bitva za druhou je prvotřídní ukázkou jeho skvělého umění s přesahem, který zasáhne citlivé místo po všech směrech.