RECENZE: Road movie s Georgem Clooneym ukazuje lesk i zranitelnost holywoodské slávy

Pro Netflix Baumbach natočil už čtvrtý film. V tom nejznámějším, Manželské historii, se vyrovnával s rozpadem manželství s herečkou Jennifer Jason Leighovou a soudem o opatrovnictví jejich syna. Potvrdil jím, že jeho nejlepší počiny jsou osobní a nesoucí autobiografické stopy.

Platí to pro snímek Oliheň a velryba, jímž se před dvaceti lety vyšvihl mezi elitu nezávislého filmu a kde tématizoval rozvod svých rodičů, pro snímek Frances Ha, který napsal se svou budoucí ženou Gretou Gerwigovou a vlastně i pro nejnovější Jay Kelly.

Scénář k němu psal s britskou herečkou Emily Mortimerovou a oba do něj otiskli své zkušenosti z filmové branže. Všímají si společenského postavení hereckých celebrit i lidí stojících jim po boku i toho, jak prostředí showbyznysu ovlivňuje rodinné vztahy.

Pokud velká část Baumbachových filmů odkazovala k estetice filmů Woodyho Allena, ten poslední nezapře inspiraci Federicem Fellinim a jeho snímkem Osm a půl. Hlavní hrdina tu také prochází krizí, která má více existenciální než profesní charakter.

Jay Kelly (George Clooney) se ohlíží za svým životem a rozhodnutími, která v něm učinil. A uvědomuje si, že v honbě za svým snem uspět jako herec někde ztratil sám sebe. Toto téma uvozuje už úvodní citát Sylvie Plathové, že je velká zodpovědnost být sám sebou a že mnohem jednodušší je být někým jiným nebo vůbec nikým.

Film se ptá, kým je Jay Kelly mimo pozlátko, které vidí okolní svět. Svou tváří, lišáckým úsměvem a starosvětskou aurou, kterou vyzařuje, se podobá Cary Grantovi a dalším hvězdám klasického Hollywoodu, do něhož jako by patřil více než do toho, který nás zásobuje marvelovskými adaptacemi.

Zdánlivě má všechno, ale přesto cítí, že mezi těmi rolemi, které ztvárnil a kvůli nimž si vydobyl postavení, které má, mu něco proteklo mezi prsty. Jeho osobní život. Uvědomuje si to ve vztahu ke svým dvěma odcizeným dcerám.

Mladší Daisy (Grace Edwardsová), která se před nástupem na vysokou chystá na letní putování s přáteli po Evropě. A starší Jessice (Riley Keoughová), která jeho nepřítomnost v jejím životě probírá s terapeutem a byla by ráda, aby i on byl u toho.

Momentů vedoucích k reflexi toho, že se ocitl v bludném kruhu, z něhož by rád vystoupil, vidíme ve filmu víc. Smrt režiséra, který ho objevil pro film. Setkání na jeho pohřbu se spolužákem z herecké školy, jemuž vyfoukl roli, která se stala stěžejní pro nastartování jeho kariéry.

Všechny události, včetně zamilování se do začínající herečky, kvůli níž opustil rodinu, jsou nám přiblíženy za pomocí flashbacků, do nichž Jay v současnosti vstupuje jako neviditelný pozorovatel vlastního života hledající klíčové momenty, vedoucí k tomu, že se ocitnul odtržený od druhých, ale i sebe samého.

Jay uvázl v bublině svého hvězdného statusu, obklopen věrnými, kteří ji udržují a přiživují, ale na hony vzdálený nejen nejbližším, ale i divákům, kteří ho mají rádi. Cesta do Itálie, kam směřuje vlakem jeho dcera a kde má na festivalu v Toskánsku přebrat cenu za celoživotní dílo, se stává road movie nejen ve vnějším významu toho slova, ale i tou vnitřní.

Je to jakási bilanční cesta, na níž ho doprovází jeho manažer Ron (Adam Sandler), který prochází něčím podobným ve vztahu k jeho klientovi a příteli, ale i vlastní rodině. Ron je Jayovi neustále k dispozici, představuje jeho kontakt s vnějším světem, aby se Jay mohl soustředit na svůj výkon.

Svůj vlastní život odstavil na druhou kolej na úkor hladkého chodu Jayova profesního. Adam Sandler i George Clooney byli nominováni na Zlaté glóby a jejich herecké výkony jsou ozdobou snímku.

Clooney vnitřní rozpor své postavy mezi vnější dokonalostí a vnitřní prázdnotou a izolací dovede vyjádřit pouhým pohledem. Stejně jako konflikt člověka, který se neustálým převtělováním do druhých ztratil ve svých rolích a zapomněl být sám sebou. George Clooney tu hraje trochu sebe sama, nebo přesněji obraz, který si o něm diváci vytvořili na základě jeho rolí a zpráv z tisku o jeho životě. Dává nám nahlédnout, co musí herec jako on obětovat, aby se dostal do pozice, v níž se nachází.

Je to pohled deziluzivní, ironický i sentimentální zároveň. Komediální i dramatický. Stojí na silných hereckých výkonech, kameře propojující minulost se současností a režisérově vizi, jak ukázat zranitelnost a osamělost za leskem hollywoodské slávy.