RECENZE: Požehnán buď důstojný konec. Odkaz Příběhu služebnice bude žít dál

Příběh služebnice zásadně přispěl do televizních dystopií tím, že místo technologické apokalypsy ukázal tiché, systémové zlo očima žen, skrze jejich tělo, trauma a odpor. Z čisté stylizace a syrových emocí vytvořil kulturní fenomén, který překročil hranice obrazovky.

Šestá řada seriálu uzavírá celou kapitolu, která začala jako výkřik do tmy. Ve svém závěru se především ohlíží za přeživšími. A i když se cestou ztratil kus onoho vyprávěcího ostří, jde o rozloučení, které si zaslouží pozornost. Ať už kvůli atmosféře, nebo pro své stále živé symboly.

Hlavní hrdinka June (Elisabeth Mossová) prošla během šesti sezon transformací. Z tiché služebnice na vůdkyni odporu, dvojnásobnou matku, mstitelku a přeživší. Změnilo se všechno, a zároveň jako by se nezměnilo nic. Právě ve finále se naplno ukazuje, jak složité je uzavřít příběh postavy, která nesla na zádech celou mytologii seriálu.

Elisabeth Mossová (nutno zmínit, že čerstvě po porodu) stále drží kameru i publikum v šachu, byť únava i poporodní změny jsou místy znát. Její přednes je i tak většinou silný, ale někde mezi scénami prosakuje pocit, že energie, která kdysi definovala celý tón série, už není, co bývala.

To se ale o vizuální stránce říct nedá, ta zůstává silná a ucelená. Ano, stále se jedná o jeden z titulů, které jsou natolik tmavé, že kvůli nim musíte čarovat s jasem obrazovky, ale alespoň jsou v tomto směru tvůrci konzistentní. K dobru sérii navíc slouží osmý a devátý díl (Exodus a Poprava), kde najdete dokonalou stylovou jízdu. Střihem, kompozicí, hudbou i barvami.

Úplné finále už sklouzává do rozmělněného mixu všech předchozích motivů a chybí mu soudržnost. Desátý díl tak působí jako nutný epilog a vzpomínání v jednom. Návraty, loučení, momenty milosti a odpuštění. Některé postavy se po dlouhé době objevují jen proto, aby mohly vzápětí zase zmizet.

Hereckými výkony kromě protagonistky potěší především velitel Lawrence (Bradley Whitford), Serena (Yvonne Strahovski) a teta Lydie (Ann Downová). Svým návratem zase ztracená Emily neboli Ofglen (Alexis Bledelová).

Příběhově velká část šesté řady ničím moc nepřekvapí. June se stále dokola vrací z bezpečí do boje, až už si člověk říká, jestli to není příliš. Pak si ale divák vzpomene na její dceru Hannah a pochopení pro hrdinku alespoň částečně nachází. Její manželství s Lukem se vzniklou situací dostalo do mrtvého bodu a ač je to smutné, na nápravu teď není prostor.

Zlomená Janine (Madeline Brewerová) zažívá krušné chvíle, od kterých ji mohou vysvobodit pouze June a Mayday. Nick (Max Minghella) se v novém Betlémě postupně vybarvuje, Lawrence zpytuje svědomí a Serena, která opět naletěla dalšímu fešáckému veliteli (Josh Charles), poněkolikáté prozře.

I teta Lydie zažívá těžké chvíle a vnitřní boje, jež vedou k otočce na dobrou stranu. Jsou zde silné momenty i dialogy a mnohé z těchto zajímavých osudů by i samostatně posloužily na jednu řadu seriálu.

Kromě velmi efektivního povstání služebnic přicházejí v této sérii samozřejmě i nečekané smrti důležitých postav, jež s diváky silně otřesou. V jedné z nejdojemnějších scén celého finále, v tichém pohledu mezi matkou a synem, tak trochu dostáváme klíč ke všemu. Ne k systému, ani k ideologii, ale už k prvotní motivaci, která žene dopředu všechny postavy, ať už se nachází na jakékoli straně barikády. Je to touha zplodit dítě a následně chránit svou rodinu za každou cenu.

Příběh služebnice se od začátku nebál jít na dřeň, ale v pozdějších sériích už někdy balancoval na hranici vlastního vyčerpání. Nejen u svých hrdinek a hrdinů, ale i u diváků. Postavy mizely nebo umíraly bez hlubšího dopadu, případně se stále dokola a často i dobrovolně vracely do Gileádu, aby tam opět prožívaly útlak a utrpení. Zatímco první řady dokázaly i těmi nejbrutálnějšími momenty něco hlubšího sdělit, k závěru už bylo násilí pouhou hrou na efekt.

I tak přetrvalo do poslední série mnohé. Záběry božího oka, tedy z ptačí perspektivy, chladná geometrie interiérů, sterilní světlo, různobarevné mundúry, všudypřítomná šedost a tma, i neustálý pocit sevření. A když kamera přejede po tváři June, která toho prožila víc než kdokoli jiný, víte, že tvůrci i přes únavu svoji i herečky pořád umí sáhnout po obrazu, který rezonuje.

Zatímco první série formovala popkulturu a značná část seriálu rezonovala s realitou, závěrečná epizoda Příběhu služebnice sází spíš na symbolické loučení než velké zvraty. Červený plášť se naposled svléká a pálí. June se vrací na začátek a možná i sama k sobě. V domě, kde všechno začalo, znovu ožívá jako přeživší jménem Offred. Její poslední monolog do diktafonu a typický pohled do kamery pak rámují celý seriál.

Navzdory slabším momentům je na seriálu pořád co obdivovat, a to nejen z nostalgie. I přes ne vždy dokonalou cestu zůstává totiž vizuálně i tematicky silným symbolem. Červený plášť a bílý čepec se staly globálním znakem ženského odporu, a to od protestů proti zákonům o potratech až po demonstrace za lidská práva. Symboly seriálu už dávno překročily hranice fikce a zakořenily v reálném světě.

Když dnes někdo řekne Příběh služebnice, většina lidí bude vědět, o čem je řeč. A právem. První řady nastavily laťku, jak má vypadat dystopické televizní drama se suverénním vizuálem, tempem a emocemi.

Seriál měl svůj čas, rezonoval v konkrétním kulturním kontextu, a ten otisk už mu nikdo nevezme. Svůj smysl měl a když bůh dá, jeho odkaz bude žít dál. Pokračování jménem Svědectví nabídne nový pohled skrze postavu tety Lydie, a to patnáct let po událostech v Bostonu. Datum premiéry ale zatím nebylo oznámeno.