RECENZE: Závěr seriálu Ty sundal divákům růžové brýle

Závěrečná pátá řada seriálu Ty dorazila na Netflix a působí trochu jako poslední rande – víte, že už jste to všechno jednou zažili, ale přesto jdete ze zvědavosti znovu.

Sebevědomý Joe Goldberg (v podání stále skvěle mrazivého Penna Badgleyho, jehož vytřeštěné zlé oči bezpečně konkurují dalším psychopatům na obrazovce) se tentokrát loučí s trochu menším leskem, zato však s pořádnou dávkou odplaty a zpět od své skleněné klece, která zažila mnohem víc než jen vzácné svazky knih.

Začněme tím, co pořád funguje na jedničku. Produkce je precizní, atmosféra příjemně temně zbarvená a Penn Badgley předvádí svou klasickou show s jedinečným mixem charismatu a děsivé posedlosti. Tvůrci se drží stylové vizuální linky, která diváka baví, stejně jako Joea jeho vražedné eskapády, a snaží se zachovat svižné tempo, aby lidi udrželi u obrazovek.

Výběr vedlejších herců se v poslední řadě povedl, ačkoli to pro seriál nebylo vždy podmínkou.

Charlotte Ritchieová (můžete znát z britského seriálu Ghosts i z předchozí série Ty), Madeline Brewerová (známá jako Janine z Příběhu služebnice) nebo Anna Campová (nezapomenutelná zlá blondýna z Ladíme!) tvoří přesvědčivou a schopnou partičku, u které nikdy úplně nevíte, kdo komu bodne nůž do zad.

Rodina Lockwoodových, do které se Joe přiženil, působí jako naleštěná zazobaná rodinka z Instagramu – na první pohled krásná a přitažlivá, při bližším prozkoumání zevnitř se rozpadající katastrofa.

Kate Lockwoodová (Charlotte Ritchieová), miliardářka a Joeova manželka, chce odčiňovat svá špatná rozhodnutí z minulosti a zachraňovat svět, zároveň se snaží zabránit manželovi, aby v něm příliš nezredukoval počet obyvatel.

Vztah Kate a Joea je jako jízda na horské dráze. Díky svému umístění mezi nejbohatší smetánkou New Yorku však vrací Penna Badgleyho tak trochu zpátky do dob jeho začínající slávy v seriálu Super Drbna, kde ztvárnil oblíbeného Dana Humphreyho.

Anna Campová v dvojroli Reagan a Maddie, dvojčat s tak odlišnými povahami, že jejich rodinné drama je chvílemi zábavnější než Joeova vražedná rutina, podává přesvědčivý výkon a přináší vítané odlehčení.

Novou posedlostí našeho antihrdiny se stává začínající spisovatelka Bronte (Madeline Brewerová), jejíž obliba v literatuře se ukáže být stejně fatální jako Joeovy předešlé lásky. Brewerová zvládá s přehledem dodat své postavě hloubku i potřebnou dávku tragické ironie, zkrátka přesně to, co divák od této role očekává.

Přesto jejich románek nedosahuje zdaleka takové chemie, jak tomu bylo s předchozími láskami Beck (Elizabeth Lailová) a Love (Victoria Pedrettiová). Všechny další ženy, jež Joe po cestě miloval/zabíjel, ničím příliš nevystupovaly z řady, a to i přesto, že jedna každá z nich byla vzhledově jedinečná.

Příběh v poslední sérii už trochu šoupe nohama a je vidět, že autoři hledají, jak dojet do cíle, aniž by během deseti epizod přišli o všechno palivo. Zkoumání Joeovy psychopatie a traumatu z dětství je sice pořád zajímavé, ale místy je scénář nejistý a neví, jestli chce být vážnou psychologickou analýzou, nebo jen akčním honem za spravedlností protkanými překvapivými zmrtvýchvstáními či lechtivými scénami.

Přesto se musí ocenit, že finále konečně sundává růžové brýle těm, kdo v Joeovi viděli romantického hrdinu místo toxického násilníka. Ani sám Joe si není jistý, zda chce být raději klaďasem, nebo padouchem.

Po nepříliš povedeném vražedném působení na anglické univerzitě žije nyní s miliardářkou a filantropkou a s nově navrátivším synem Henrym (Frankie DeMaio), tento klid ale nemá dlouhého trvání.

Joe už konečně nepředstírá, že je někdo jiný, naopak je nyní veřejně známou osobou, což sehraje v příběhu svou roli. Právě vědomí, že může být sám sebou a u toho může dát občas průchod svým dexterovským choutkám, funguje jako hnací motor k bodu, kdy se vše začne hroutit. Poté bude i profík jako Joe pokulhávat ve své důslednosti, kterou dříve oplýval.

Nosné zvraty a akční závěr vaří jakýsi guláš ze známých klišé – silná láska k synovi, charakterní otočky, nedomyšlené lži, rvačky o zbraň a postavy, které přežijí i věci, po kterých by běžný člověk maximálně vytáčel sanitku, ne sprintoval nebo se pral.

Vyvrcholení celé série se samozřejmě stále oddaluje a zamotává. Zkušenější divák ho přesto prokoukne dlouho předtím, než na obrazovce padne první výstřel.

Seriál Ty vždy stavěl na paradoxu. Diváci byli přitahováni a zároveň odpuzováni hlavním hrdinou. Joe Goldberg je bezpochyby psychopat a násilník, přesto se s ním diváci dokážou alespoň částečně ztotožnit. Tato hranice mezi empatií a odporem fungovala více či méně po celých pět sezon, i když se ke konci začala trochu rozpouštět.

Konec přitažlivého stalkera je i přes jeho předvídatelnost důstojný. Závěrečná série nezklame, ale dech nikomu asi taky nevyrazí. Pokud však máte slabost pro Joeovy monology a ironický odstup od romantických představ a ještě vám Joe doteď nelezl na nervy, bude vám nakonec možná i chybět.