RECENZE: Love Story sklízí rekordy. Kennedyovský pár přitom ukazuje v naleštěné vitríně

Seriál Love Story sleduje vztah Johna F. Kennedyho mladšího (Paul Kelly) a Carolyn Bessette (Sarah Pidgeonová), bývalé PR manažerky značky Calvin Klein, který skončil v červenci roku 1999 tragickou leteckou nehodou.

Právě Carolynino profesní prostředí se výrazně promítá do celkové estetiky díla. Devadesátá léta jasně určují, jak bude celý seriál působit. Jako nostalgický kousek, který diváka přirozeně vrátí do devadesátkového New Yorku, tak funguje skvěle.

Kamera se soustředí na detaily, na stylové oblečení (móda zde hraje velkou roli) i na způsob, jakým se postavy pohybují a komunikují. Carolyn v podání Pidgeonové působí kontrolovaně, přesto lidsky, jemně a citlivě, což mnohé zvedá ze židlí, protože o skutečné Carolyn kolovaly za jejího života příběhy, které spíš ukazovaly na její chladnost a odměřenost než na hlubokou citlivost, kterou ji obdařili tvůrci série.

John se zatím snaží balancovat mezi vlastní identitou a pozicí, kterou mu přisoudila rodina i veřejnost. Působí u toho ale místy až dětinsky neschopně. Rozbíhá vlastní projekt, časopis George.

Ten nakonec vycházel od roku 1995 do roku 2001. I tak působí jako rozmazlené děcko, které se narodilo se zlatou lžičkou v puse. A to i přesto, že ho polidšťují scény, kdy jezdí bez ochranky po metropoli na kole, prochází se ruku v ruce s milou po pláži nebo si nakupuje vlastní potraviny ve večerce.

Vedle hlavní dvojice se objevují i další postavy z jejich blízkého okolí. Výraznější prostor dostává například Johnova sestra Caroline Kennedyová (Grace Gummerová), která připomíná, jak silně byl jejich život svázaný s rodinným odkazem a jak prokletý klan Kennedyů vlastně byl (a možná stále je).

Seriál poměrně přesně vystihuje tlak společnosti a médií, které jejich život neustále sledovaly a formovaly. V těch nejlepších momentech tak vykresluje až bolestně krásný obraz dvojice, která se snaží milovat jeden druhého ve světě, jenž jim to systematicky komplikuje. V těch horších mu moc nejde dostat se hlavním postavám pod kůži, a to zřejmě proto, že nebylo z čeho čerpat.

Tvůrci si totiž realitu ohýbají podle potřeb vyprávění. Většina dialogů i mnohé situace jsou smyšlené a vztah je zjednodušený tak, aby odpovídal dramatické struktuře, která osloví diváka. Výsledný obraz působí spíš jako inspirace skutečnými událostmi a titulky z bulvárů než jako věrné zobrazení reality.

Love Story se snaží rozvinout velkou romantickou tragédii napříč devíti epizodami a v několika momentech se jí to skutečně daří. Nejlépe fungují scény, ve kterých se střetává veřejný obraz páru s tím, co se odehrává v soukromí. Kontrast je zde zřejmý a dokáže zaujmout.

Zajímavě působí i epizoda, která se celá odehrává v bytě páru. Prostor se tím zmenšuje, atmosféra houstne a dynamika mezi nimi dostává jinou intenzitu. Napětí, které v tomhle vztahu nepochybně bylo, se tu daří zachytit velmi přesvědčivě, místy až toxicky a nepříjemně.

Emočně silných momentů ovšem není tolik, kolik by si tenhle příběh zasloužil. Místo hlubšího ponoru se seriál často vrací k estetice a bezpečně vystavěným scénám, které většině publika bez problémů vystačí. Soundtrack se ale povedl a dokáže podržet i pasáže, kde by jinak prospělo pár škrtů.

Celkově tak Love Story působí jako poměrně předvídatelný a místy až povrchní pohled na dva fyzicky atraktivní mladé lidi, který sází na to, že silné jméno a vizuální styl přitáhnou co nejširší publikum. A to se mu bez debat podařilo. Seriál překonal všechny dosavadní rekordy a stal se nejsledovanější minisérií stanice FX (streamované i na platformách Hulu a Disney+) v historii.

Spojení skutečného příběhu a nostalgie zkrátka funguje. Jako vizuálně atraktivní tragicko-pohádková podívaná série vyniká. Jako portrét komplikovaného a veřejně sledovaného vztahu, který měl být výjimečný, plný vášně, konfliktů i těžkých rozhodnutí, ale zůstává až příliš hodná a opatrná.