RECENZE: Bez slz Mámu nedáte

Divákům Máma představuje příběh mladé Lilian (Elizaveta Maximová) a její holčičky Malvíny (Valentýna Bečková/Sophia Šporclová) z jakéhosi mezičasí 80. let 20. století.

Matka je mentálně zaostalá, v pubertě navíc prožila velké trauma, které nedokázala zpracovat. Bezpečí domova jí nakonec dává paní Holasová (Dana Syslová), u níž nacházejí obě protagonistky bezpečný domov. Jenže nic netrvá věčně, ani třígenerační soužití velmi odlišných žen…

Strach vede vyprávění ve dvou časových rovinách, které stojí na malé a velké Malvíně. Zatímco jako dítě zažívá pohodu, lásku, v dospívání na ni čeká „studený odchov“ v dětském domově, jenž provází touha najít své kořeny. Do minulosti se tak mentálně vracívá s cílem najít vysvětlení událostí, které má spojené s romantickým výletem po stopách Indiánů, v mnohém „řízený“ literárním Vinnetouem.

Obě protagonistky Malvíny - Valentýna a Sophia - role zvládají s bravurou, jež je vzhledem k jejich věku až neuvěřitelná (v době natáčení jim bylo 11, respektive 15 let). Věříte jim každé slovo, každý pohyb. Ostatně režisér je talentem na casting rolí ve svých snímcích vyhlášený. Řídí se v tom citem. A ten ho zavedl rovněž k obsazení stěžejní role Mámy, k Elizavetě Maximové.

Vyhlášená kráska nemusela projít ani konkurzem. Tak si byl Strach s jejím obsazením jistý. I tady mu to vyšlo. Maximová se ve filmu změnila k nepoznání. Kvůli Lilian přibrala několik kilo, měsíce trávila jako dobrovolnice v psychiatrické léčebně. Výsledkem příprav je její výjimečný výkon, jímž si nepokrytě říká o Českého lva.

Svou postavu ztvárňuje velmi přesvědčivě. Téměř beze slov předává divákům vzkazy, že lidskost nemusí nutně souviset s inteligencí, že mateřská láska nezná hranice a že to, co nás obvykle formuje, je naše fungující rodinné zázemí.

Ostatně právě poselství o nutnosti mít rád své blízké Strachovou tvorbou prochází nepřetržitě. U Mámy profesní um opřel znovu o skvělý scénář. Jak přiznal, osvědčenému Marku Epsteinovi (Franz, Bratři, Šarlatán…) námět zadal telefonicky, na základě jednoho článku, který si přečetl. I tady předem věděl, koho oslovuje. Spolupracovali spolu mimo jiné na Vráskách z lásky (2012), Andělu Páně 2 (2016) a Kleci (2019).

O kvalitě novinky rozhodla ještě další věc. Na první pohled se na ní v ČT nešetřilo. Svědčí o tom četné venkovní lokality (natáčelo se hlavně v Jihomoravském kraji), promyšlené dobové kostýmy i další herci, na něž režisér vsadil. I oni patří k výrazným tvářím české kinematografie.

Jediné, co mi ve snímku zpočátku moc nesedělo, byla hudba (Jan Kučera). Je velmi výrazná, emočně hlasitá, místy až přehlušující děj. Tento můj prvotní pocit ovšem poměrně záhy odešel s tím, jak se poklidné soužití dam měnilo v dobrodružné putování „zbytku tlupy“ ve westernovém stylu. A k němu výrazná muzika jednoznačně patřívá.

„Troufám si říci, že Máma patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy udělal,“ uvedl Strach při novinářské premiéře. Nemusíte s ním v lecčems, co běžně tvrdívá, souhlasit, ale v tomhle mu dáte zapravdu. Slabší povahy budou neskrývaně plakat (dlouhé minuty, opakovaně). Ty silnější slzy nepozorovaně spolknou. Bez nich totiž Mámu nedáte.