Článek
V Mámě hrajete jednu z hlavních rolí. Jiří Strach vás obsadil už do jiných svých projektů – do filmu Svatá a seriálu Docent. Dá se říct, že jste jeho oblíbená herečka?
To bych si rozhodně netroufala tvrdit, to je dotaz spíš na Jiřího. Ale určitě cítím vzájemný respekt a důvěru, práce na Mámě byla výjimečná. Jinak popořádku. Na Docentovi jsme se setkali vůbec poprvé a role ve Svaté byl takový „dárek“.
Během jedné pracovní schůzky nad scénářem Mámy se mě Jiří zeptal, zda jsem se někdy setkala s Jiřinou Bohdalovou na place. A ve chvíli, kdy jsem odpověděla, že ne, řekl, že přepíše jednu malou roli z mužské postavy na ženskou, z moderátora se stala moderátorka, a díky tomu jsem strávila natáčecí den s paní Bohdalovou.
Jaký je režisér?
Velice intuitivní, až výjimečně intuitivní. V životě jsem se s podobným vedením herců nesetkala. Když jsem šla na casting na Docenta, seděli v místnosti s producentkou, asistentkou režie a castingovou režisérkou. Hned na úvod mi nabídl tykání, povídali jsme si asi deset patnáct minut, načež mi řekl: „Ta role je tvoje, brzy se uvidíme na place.“ Myslela jsem si, že mi zadá improvizaci nebo si alespoň přečteme některé scény ze scénáře. Nic takového se ale nestalo.
Je to běžné?
U Jiřího ano. Ale zeptala jsem se, stejně jako vy, na základě čeho mi tu roli dal. Odpověděl, že z mé energie cítí, že jsem pro tu roli perfektní.
Máma, v níž hrajete roli mentálně postižené Lilian, k vám pak přišla jak?
Nabídka ke mně přišla ještě před začátkem natáčení Docenta. Během kostýmní zkoušky mi Jiří řekl, že se mnou potřebuje mluvit. Jako první mě napadlo: Ty jo, asi mě chce přeobsadit. Seděla jsem pak naproti němu a jeho asistentce režie Zuzaně, chvíli jsme na sebe všichni tři tiše koukali. A najednou mi podal scénář, na kterém bylo velkým písmem napsáno: MÁMA. Řekl k tomu: „Mám pro tebe takovej návrh, myslím, že by tě to mohlo fakt bavit. Je to možná ta nejtěžší věc, co jsi doposud dělala, ale slibuju, že se nebudeš muset učit text.“ Dodal, že na to mám kouknout a dát mu vědět.
Elizaveta Maximová a její Lilian – neskutečná proměna
Měla jste v ruce scénář Marka Epsteina, jak rychle jste ho přečetla?
Přečetla jsem si ho hned, jak jsem přišla domů. S každou další stránkou jsem si uvědomovala, jak citlivou a křehkou věc držím v rukou. Role Lilian mě okamžitě vtáhla, přiznám se, že už při prvním čtení scénáře jsem neudržela slzy. Hned po dočtení jsem Jiřímu volala, že roli Lilian beru, že je to obrovský herecký dar a skutečně ta největší dosavadní výzva, za kterou jsem mu vděčná.
Oplakala jsem celý film, který jde v České televizi 14. prosince večer. Zaujalo mě v něm mimo jiné, jak se vy, krasavice, fyzicky změníte. To vám nevadilo?
Naopak, fascinují mě proměny a pro věrohodnost postavy jdu na svoje maximum, v tu chvíli mě úplně nezajímá, jak vypadám nebo působím v civilu. U Lilian jsem nejostřeji vnímala především vnitřní změnu a proměnu.
A k té vnější mi velmi pomohla výborná umělecká maskérka Lenka Nosková, která vytvořila speciální zubní protézy a výplně v obličeji, nechala mi přebarvit vlasy z blond na tmavě hnědou a já jsem po společné domluvě přestala na několik měsíců pečovat o pleť či nehty.
V určitou fázi příprav jsem si uvědomila, že mám příliš pevné, vysportované tělo, které mi „zůstalo“ po natáčení minisérie Vlastně se nic nestalo, kde jsem hrála sexfluencerku Andreu. Pro Lilian jsem cítila potřebu mít větší křehkost a povolenost v těle – přece jen strávila roky v psychiatrickém ústavu, kde neměla téměř žádný pohyb.
Jirka mi řekl, že to po mně nemůže chtít, že stejně budu mít oversize kostýmy. Lili veškeré oblečení dědí po babi nebo po ženách z vesnice. Ale věděla jsem, že to pomůže především mému vnitřnímu vnímání svého těla – nakonec to bylo něco málo přes osm kilogramů.
Dokážu si přibírání představit, moc ráda jím. Vy jste oproti mně mnohem křehčí. Jakou metodu tloustnutí jste zvolila?
Já taky moc ráda jím, takže jsem zvolila přirozenou cestu – kam až mi tělo dovolí. Přibírala jsem postupně asi čtvrt roku. Přistihla jsem se třeba, jak stojím v kuchyni ve tři ráno, nad pánví plnou škvarků a na stojáka se cpu. V tu chvíli jsem se v duchu chichotala, že pracuju nepřetržitě, ve dne v noci… Podívám-li se na přípravu zpětně, vím, že jsem měla oslovit výživového poradce. Nemusela jsem jít cestou pokus – omyl. Po dotočení Mámy jsem se po fyzické stránce dávala déle dohromady. Můj metabolismus se musel se vším vypořádat.
Co vaše psychika? Ta role byla velmi náročná.
Věděla jsem dopředu, že to bude náročné především psychicky, proto pro mě psychohygiena byla na prvním místě. Půl roku jsem strávila jako dobrovolník na psychiatrii s lidmi, kteří mají stejnou nebo podobnou diagnózu jako má Lilian.
Mám podepsanou smlouvu o mlčenlivosti, a ani sama od sebe bych z úcty k pacientům a jejich blízkým nikdy nezacházela do detailů. Ale tato zkušenost je pro mě naprosto zásadní, zlomová. Vnímám ji jako velký osobní milník. Chodila jsem s pacienty na procházky, na hipoterapii, na společné obědy…
Snažila jsem se pomáhat, jak nejlépe jsem mohla, a zároveň postupně odkoukávala jemnou motoriku, mimiku, reakce na určité podněty. Pozorovala jsem, jak plyne život na psychiatrii. Účastnila jsem se vizit.
Ukázka z filmu Jiřího Stracha MámaVideo: Novinky
Hodně jsem si taky povídala s panem primářem, psychiatry, zdravotními sestrami a bratry a sociální pracovnicí. Jsou to výjimečné osobnosti a upřímně se jim klaním za to, s jakou profesionalitou a zároveň lidskostí ke svojí práci přistupují. Věděla jsem už z vlastní rodiny, o čem mluví. Můj táta je vzděláním psychiatr. Mí „strýčkové a tetičky“, jeho spolužáci, profesi stále vykonávají.