Článek
Do Prahy jste přijela na pozvání kamarádky Terezy Maxové. Její nadace podporuje české znevýhodněné děti. Letos má její předvánoční akce podtitul Stěna radosti (Wall of Joy). Jak dlouho se znáte?
Potkaly jsme se po revoluci v Paříži, kde Tereza tehdy byla už dva roky. Odjela těsně po maturitě, v osmnácti. Já jsem ještě tři roky v Praze studovala medicínu, proto to „zdržení“… Tehdy jsme se ale vídaly letmo, hlavně na přehlídkách. A víte, co mě dnes taky zaujalo?
Nemám tušení.
Potkala jsem Hanu Soukupovou (supermodelku). Je o pár centimetrů vyšší než já. Což se mi stalo poprvé. Mezi modelkami jsem byla vždy nejvyšší. Není asi divu, že jsme obě kdysi hrály basketbal.
Letošní motto charitativního večera nadace bylo Wall of Joy. Co nesmí chybět na vaší stěně?
Dcera Nina, rodina, máma a budoucí manžel (francouzský zpěvák Marc Lavoine - pozn. red.).
Získáte s ním nové příjmení. Ostatně se svým rodným, Sklenaříková, to muselo být ve světě zprvu dost těžké. Jak se Francouzům na začátku devadesátek vyslovovalo?
Špatně, a nejen jim. Dokonce jsem si na čas příjmení změnila, na Tess. Používala jsem ho hlavně v Americe. V 90. letech, kdy se má kariéra rozjela, jsem trávívala čas v letadlech. Klidně jsem týdně byla v šesti zemích. Neměla jsem čas na nic, ani vídat svého přítele… Práce v modelingu je velmi náročná, ale krásná. Dodnes mám z cest schované letenky. A v letadle jsem potkala i prvního muže (fotbalista Christian Karembeu).
Na molo jste odešla prakticky ze dne na den, z posluchárny lékařské fakulty. Jak jste na tom tehdy byla s jazyky?
Neuměla jsem vůbec nic. Angličtinu jsem si pak v Paříži osvojila za tři týdny, z malé knížky pro samouky. Tu taky ještě mám. Naopak francouzsky jsem se neučila hodně dlouho. Neměla jsem k tomu důvod.
Pohybovala jsem se hlavně mezi Francií, Itálií a Amerikou. V modelingu vám angličtina stačila. Změnilo se to v momentě, kdy jsem se stala francouzskou ambasadorkou Červeného kříže. Pochopila jsem, že bych měla mluvit i francouzsky, že to líp zní a vypadá. Všechny rozhovory tak roky vedu ve francouzštině.
Modelka Adriana Sklenaříková (vpravo). Na snímku s Terezou Maxovou
Jak snadné pro vás bylo se ji po letech naučit?
Měla jsem ji za ty roky naposlouchanou, a ač jsem nechodila do žádné školy, šla mi dobře. Potom jsem se přestěhovala do Maroka s druhým manželem, bylo to v roce 2010. Ocitla jsem se zase v jiném kulturním prostředí.
A přišla nová výzva, arabština?
Tou mluví jen dcera, já se držím francouzštiny, angličtiny a slovenštiny. Sice jsem si kdysi říkala, že bych k nim arabštinu mohla přidat, plánovala jsem si, že jakmile Nina bude chodit do školy, budu se s ní arabštinu učit, ale nakonec vše vypadá jinak. Výhledově plánuju Maroko opustit.
Můj život se totiž hodně odehrává v Evropě, ve Francii. Neustále přelety z kontinentu na kontinent mě už vyčerpávají. Třeba na natáčení jednoho seriálu jezdím/létám každý týden devět hodin, tři dny pracuju, pak zase jedu/letím devět hodin domů. Marrákeš mě už taky v něčem nudí, i když ho mám stále velmi ráda. Čeká mě tak asi další změna.