Sudetský tulák. Fresky ze zmizelého Doupova zachraňovali pod hlavněmi sovětských tanků

Malby ze zdí doupovského kostela jsou prezentovány v rámci audiovizuální expozice. V temné místnosti byly efektně nasvíceny a je možné si k nim pustit i historickou hudbu. O víkendech se konají noční prohlídky.

Samotné město Doupov založili ve 13. století Doupovci z Doupova. Po válce byla většina německy mluvících obyvatel odsunuta, ale město ještě úplně nezaniklo. Až v roce 1953 komunistická vláda rozhodla o vytvoření vojenského prostoru Hradiště a vojáci město a všechny vesnice v okolí zlikvidovali. Z neznámých důvodů jejich řádění přežila malá hrobka na kopečku za Doupovem.

Restaurátoři původně pracovali ve velkém kostele sv. Alžběty. V letech 1966-1968 tak mimochodem také fotograficky dokumentovali zkázu města. Úplnou náhodou narazili na kostelík sv. Wolfganga, který už se začal rozpadat, a všimli si částečně zabílených gotických maleb ze života Krista. Rozhodli se pro záchranu památek. Kostel, který nechali postoupit Doupovci kolem roku 1380, však museli několikrát opustit kvůli střelbám, zatímco střecha se už pomalu kácela.

„Ze střechy zatéká do kamenných stěn a malby bylo možno jen stěží vysušit. Po celou dobu naší práce docházelo k mechanickému poškozování maleb... Někdy jsme přišli na pracoviště a zjistili, že lešení bylo zničeno a odvezeno,“ zapsali si v roce 1968 restaurátoři.

V sedmdesátých letech prý ještě stály obvodové stěny kostela, které armáda taky strhla.

Kromě fresek si dnes lze prohlédnout i celý zámek Valeč (dříve Waltsch), který málem skončil jako Doupov. První opevněné sídlo stálo v areálu už ve 13. století a na místě zámku pak stával hrad. Dvě sídla vznikla proto, že panství bylo původně rozdělené. Valeč vlastnili ve 14. století Borešové z Rýzmburka, pak rytíři Valečtí z Doupova. Od roku 1505 pak Jakub Kyšperský z Vřesovic, který v bitvě u Moháče (1526) vedl pěší vojsko proti Turkům a padl.

Roku 1538 získal Valeč Vilém Hasištejnský z Lobkovic a jeho syn pak majetek prodal Štampachům. Václav ze Štampachu se angažoval v stavovském odboji, jako mnoho dalších po Bílé hoře o vše přišel a emigroval. Počátkem 18. století zámek výrazně přestavěl Jan Kryštof hrabě ze Štampachu, který si najal italské mistry Franceska Barelliho a Giovaniho Antonia Biana Rosu.

Barokní zámek už byl blízký současné podobě. To se ovšem netýká interiérů. Po roce 1945 připadl zámek státu, usídlily se tam státní lesy a statky a poté dětský domov. Vybavení se poztrácelo a nakonec v roce 1976 požár zničil střechu i druhé patro. Zámek byl katastrofálně poškozen a s opravami se začalo až po revoluci.

Za pozornost stojí také tamní zahrada, dále sochy Matyáše Bernarda Brauna představující alegorie vlastností a postavy z řecké mytologie, letohrádek, teatron a zámecký kostel.