Článek
Mýtus by měl mít spíše šedomodrou barvu, protože se ztrácí v mlžném oparu. Proč jste zvolila právě černou?
Název Mýtus nosí černou je mojí parafrází. Když jsem přibližně před dvěma lety dostala nabídku vystavovat v Musoleu, galerii sochaře Davida Černého, bylo mi jasné, že potřebuji silný koncept. Reminiscence jeho jména i černé barvy se nabízela skoro sama. Nešlo o ilustraci, ale o přirozený dialog, ze kterého vyrostl název i celá výstava.
Jak jste k názvu dospěla konkrétně?
Původně mě zaujalo sousloví Black Widow, tedy černá vdova. To jsem ale manželovi opravdu udělat nemohla. Protože se na výstavě objevují dvě monumentální sochy býků, vznikl nakonec název, který se ve finále i použil. Býk je mýtickým symbolem síly. Vedle něj se tu objevuje kůň, ženské figury a krkavci. Celé to působí jako zastavená filmová scéna. Navíc mám pocit, že objekty vytvořené z černého laminátu v daném prostoru výborně fungují i vizuálně, především v tom, jak zachycují a odrážejí světlo.
Výjimku v uceleném konceptu ale tvoří artefakty z hnědých ptačích pírek. Proč?
Tyto objekty byly do výstavy přidány až dodatečně. Černá se na nich objevuje pouze v podobě pigmentových skvrn. Jde o peří ze sokolů, které je mimořádně vzácné. I proto jsem se, oficiální cestou přes Ministerstvo životního prostředí, musela stát majitelkou uhynulých ptáků. I v tomto případě se práce vztahuje k mýtu lovu: každý lovec totiž kdysi potřeboval koně, psa a sokola.
Přizpůsobovala jste díla prostoru galerie?
Určitě ano. Zajímalo mě, jak výstavní prostor působí a jaké jsou v něm světelné podmínky. Pro tuto výstavu vznikly dvě sochy býků, zatímco figury krkavců byly již dříve vystaveny, například v Divadle Oskara Nedbala v Táboře. Tvorba takto rozměrných děl je samozřejmě náročná, časově, finančně i prostorově.
Díky tomu, že mám u ateliéru nedaleko Písku také velkou stodolu, mohu svá díla bezpečně ukládat a pracovat s nimi dlouhodobě. Do budoucna proto plánuju ještě větší figury a objemné zvířecí hlavy. U takto monumentálních měřítek je mým oblíbeným materiálem polystyren, říkám mu mramor pro holky.
Autorka hodně sází na ladné tvary svých figur. (Last Bite, 2024)
Děláte své sochy sama, nebo realizaci zadáváte dílnám?
Pracuji na nich sama. Figuru si vždy nejprve vymodeluji a pouze výrobu samotné formy zadávám dál. Věřím, že sochař musí při tvorbě svých děl tak trochu „vypotit krev“. Dokud na to mám sílu, chci dělat velké věci.