Hlavní obsah

Slunce prosvítající na Velkou mušli

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

31. 8. 2023, 9:01

Podstatou místně specifického umění je spojit umělecký objekt (či objekty) s interiérem výstavních prostor. Někdy se takovému výtvarnému stylu říká také instalace, což je možná výstižnější, protože tvůrce umisťuje (čili instaluje) smysluplně své výtvory do zvoleného prostoru. A co může být interesantnějšího než zasadit hypermoderní objekty do klasicky působících industriálních prostorů.

Markéta Magidová cituje ve svých dílech industriální prvky (Šepot z Velké mušle).

Článek

Markéta Magidová si pro svůj vizuálně hudební projekt (společně s hudebníkem vystupujícím pod bojovým jménem MXTXC) Šepot z Velké mušle, který je k vidění do 10. září, vybrala pardubický objekt Automatických mlýnů, do nichž se nově přestěhovala Gočárova galerie.

Aby byla mezi oběma prvky zachovaná jistá kontinuita, cituje umělkyně na každém ze tří čalouněných digitálních obrazů určitý prvek, který pochází z originálního vybavení průmyslové budovy. Na každém ze tří obrazů, které tvoří jádro celého projektu, je vidět třeba fragment elektromotoru s čerpadlem, který stojí před vchodem do galerie a mírně evokuje díla Karla Nepraše.

Tvar trojúhelníku

Ovšem Magidová zapojila do celého dění tři děti, které chytají zvuky z éteru prostřednictvím červených zprohýbaných trubek. Na druhém z obrazů naslouchá chlapec a dívka imaginární hudbu z mořských mušlí a ty zdobí inventární číslo, jak to bývá u strojů a zařízení ve fabrikách. Na třetím díle autorka spojila tvar mušlí a strojového zařízení do jednoho naslouchacího instrumentu.

Všechny tři panely, na kterých jsou obrazy umístěny, tvoří tvar trojúhelníku. Návštěvník tedy nikdy nevidí všechno najednou, musí objevovat a nalézat.

Vše je doplněno soustavou dřevěných židlí a na každé z nich je umístěný list papíru s básní. Člověk tedy najednou prochází mezi nimi a čte si. Když tak vnímáte verše typu „špinavé slunce prosvítá tisíci okny do mžourajících očí švadleny, druhé probuzení“, evokuje to v něm bezpochyby různé pocity, či dokonce vize. Dojem ještě doplňuje impresionistický hudební podkres výše uvedeného skladatele.

Takto pojaté umění může ale fungovat v určité rozlehlosti prostoru, respektive v jeho otevřenosti. Nemůžete si ho zkrátka dát do paneláku do chodbičky u koupelny. To je jeho výhoda, ale zároveň také určité prokletí.