Skupina Alice má po zkouškách a vyráží na turné. Věří, že ne naposledy

Před polednem ještě pětice, jež poslední tři týdny pilovala program i výkony v domovské Plzni, nemá ke zkoušce, kterou chápe především jako technickou, vše připravené. Proto se odebíráme do šatny, abychom si popovídali o tom, co je nabíledni.

„Po našem rozchodu v roce 1997 jsme se na pódia občas vraceli. Ne hned, pár let jsme se neviděli, ale potom přicházely různé nabídky, a protože byly nárazové a zajímavé, neodmítali jsme je. Naposledy jsme hráli loni v srpnu na festivalu Mariánské léto v Brně,“ vypráví kytarista Martin Střeska.

„Dá se říct, že jsme si po roce dva tisíce vždycky jednou dvakrát ročně řekli OK a šli své písničky na čtyřicet minut na pódium oprášit. Bylo to zábavné a nebránili jsme se tomu skoro nikdy,“ doplňuje zpěvák Dan Bárta.

Právě on byl příčinou rozchodu kapely v sedmadevadesátém roce. Bubeník a zakladatel Alice Jiří Mikeš Milý totiž rezolutně praví, že za rozchodem byl jazz, z čehož vyplývá, že má na mysli Bártovo další umělecké směřování.

„V té době jsem už poslouchal něco jiného, a také jsem chtěl něco jiného hrát. Na to konto se stalo, že jsme s Mikešem, byť jsme se rok zodpovědně snažili, nebyli schopni složit písničku, která by se nám oběma líbila do té míry, že bychom mohli mít pocit, že jako skladatelský tandem můžeme pokračovat. Ano, odpověď ’jazz’ je v pořádku,“ vysvětluje Bárta.

Střeska dodává, že za rozpadem kapely byly i drogy, s nimiž tehdy Bárta experimentoval. „Měli jsme tendenci pokračovat bez Dana. Vybrali jsme si nového zpěváka, makali jsme na tom půl roku i více, ale nakonec to stejně padlo. Pořadatelé koncertů prostě o Alici bez Dana neměli zájem,“ říká.

Impulsem k vyjetí na turné byl koncert Alice v brněnském klubu Metro v září 2014. „Když jsme vystupovali na těch ojedinělých akcích, odehráli jsme pár písniček a bylo to fajn. V Metru jsme ale po dlouhé době měli hodinu a půl trvající koncert a během něho jsme se několikrát dostali do takového toho muzikantského transu. Zanechalo to ve mně hluboký dojem a tehdy jsem si řekl, že by stálo za to se s touhle kapelou ještě vrátit. Věřil jsem, že se nám to povede,“ vypráví Bárta.

Stalo se. Pořadatelé měli zájem a vznikla série čtrnácti koncertů. „Hrát budeme písničky z našich tří alb,“ konstatuje Bárta. Mikeš dodává, že původně chtěli složit alespoň jednu novou, ale nakonec z toho sešlo. Pohled na připravený koncertní program pak prozrazuje, že kapela má nachystaných jednadvacet písniček včetně nezapomenutelných Ani náhodou, A to tě trochu bolí nebo Pozdravuj máti.

„Chceme, aby se lidi na našem turné bavili,“ usmívá se Střeska. „A třeba si to někdy zopakujeme. Nebereme to jako poslední turné, vše je otevřené.“

„Není to nic posledního, nemáme zapotřebí používat tenhle marketingový trik. Rozhodli jsme se, že uděláme turné, protože na to máme chuť i čas. Dál se uvidí,“ doplňuje Bárta.

Na otázku, jestli je možné, že turné bude znamenat návrat Alice na scénu, odpovídá Mikeš: „Možné je všechno.“ A Střeska doplňuje: „Za sebe musím říct, že hluboko ve mně je touha, aby to tak bylo.“

Kromě Bárty, Střesky a Milého jsou v sestavě ještě kytarista Lumír Václavík a baskytarista Zdeny Podskalský.

Členové Alice tvrdí, že všechno, co se v devadesátých letech kolem nich dělo, bylo přirozené. Nikdy v ničem nekalkulovali, a dokonce si prý hned na začátku zakázali skládat písničky, které měly hitové ambice.

„Líbivé muzice jsme se bránili. Už jenom z toho titulu, že nám všechna hudba, která byla příliš líbivá a podbízivá, přišla měkká. Když jde autor nebo muzikant v něčem posluchačům na ruku, je to vždycky vyměklé, protože je to vlezlé. My to tak dělat nechtěli,“ vysvětluje Bárta.

Připomíná ale, že pokusy přimět kapelu k jakémusi kalkulu byly, zvláště pokud šlo o mediální prezentaci. „Když jsme v jednadevadesátém roce hráli v klubech, náš tehdejší vydavatel přišel s  nápadem, že bych měl mít při koncertech na pódiu láhev balantinky, ze které vyleju alkohol a místo něho v ní budu mít čaj. Chtěl, abych během koncertu pil a předstíral, že jsem opilý. Myslel si, že to kapele pomůže. My se ale skoro urazili, protože nám to přišlo jako vrcholná levárna. Takže když jsme na pódiu pili nějakou kořalku, bylo to doopravdy,“ směje se Bárta.

Mikeš dodává: „Pak přišel vydavatel s dalším nápadem. Naplánoval, že uděláme bordel v nějakém klubu. Na to konto přijedou policisté, kterým máme dát do držky. Prý to s nimi bude domluvené. Byl přesvědčen, že takovou medializaci potřebujeme. Do toho jsme ale také nešli, ani do toho, že rozmlátíme pokoj v nějakém hotelu.“

Na nadcházejících koncertech se tedy lze těšit výhradně na to, že tahle legendární rocková parta zahraje tak jako za starých časů a bude to mít energii a úroveň.