Článek
Mastrosimoneho text se ohlíží za událostmi přelomu 60. a 70. let, kdy v Los Angeles řádila vraždící Rodina Charlese Mansona, která zabila těhotnou ženu režiséra Romana Polanského Sharon Tateovou.
Do domu Russe Rigela (Pavel Juřica), hollywoodského producenta, herce, režiséra a scenáristy, a jeho ženy herečky, čerstvé nositelky Zlatého globu, Jennifer Bartonové (Lenka Kalousová), se z hecu vloupají dva asociální mladíci Kenny a Jimmy (Jakub Stich, Jan Plouhar) zblblí akčními filmy, jejichž producentem je i Rigel. Situace houstne, vše směřuje od legrácky k vydírání, k násilí, k nevyhnutelné tragédii.
Kritika společnosti bez zábran
Mastrosimoneho ostny míří ale nejenom na chování asociálních vypatlanců, jejichž labilní psychiku mohou definitivně otupit nezranitelní hrdinové oblíbených akčních filmů, ale i k cynismu a společenské destrukci filmových producentů.
V Olomouci původní znění textu poněkud pozměnili. Krvavá scéna v závěru není dílem ochranky, nýbrž samotného filmového velkopodnikatele. Oblouk je sklenut. Cena lidského života je odečtena z ceníku výplodů jeho průmyslových hrdinů. Duchovní obzor dvojice adolescentů bavících se zpočáku zabitím mluvícího papouška v mikrovlnce než přejdou k útokům na lidi je srovnán.
Propagují násilí a otcovrahy?
Juřica, Kalousová, Stich i Plouhar na jevišti v negativních hereckých úkolech přímo září. Shrnuto - potřebné, aktuální téma, i když se aktéři Hořící žirafy stále vystavují podezření, že inscenacemi Roberto Zucco, Jako naprostí šílenci, Vařila myšička myšičku nebo Kostlivec v silonkách propagují násilí. Naštěstí snad ve skutečnosti už své místo na divadelní mapě střední Moravy obhájili.
Studio Hořící žirafy v Hořícím domě Olomouc - William Mastrosimone: Jako naprostí šílenci. Režie, scéna, kostýmy, výběr hudby Zdeněk Janáček.