Článek
Ceny ropy a plynu za pár týdnů v důsledku útoku USA a Izraele na Írán dramaticky zdražily. U ropy vidíme dopady na spotřebitele v cenách benzínu a nafty hned, ale u plynu z velkých dodavatelů zatím zvýšila ceny jen innogy. Kdy zdraží i ostatní a v jaké míře to domácnosti pocítí?
To, co teď vidíme na trhu s energiemi, je krátkodobý až mírně střednědobý odklon od trendu. Nic to neříká o dlouhodobém vývoji. Trh reaguje a vyjednává si cenu na následující rok, maximálně dva.
Ve střednědobém pohledu bude na trhu s plynem pravděpodobně přebytek. Všechny analýzy infrastruktury LNG říkají, že někdy kolem let 2028 až 2030 bude na globálním trhu přebytek, který bude tlačit cenu dolů.
Konflikt v Íránu tento trend nezvrátí. Buď se totiž vyřeší tak, že válka skončí relativně rychle, anebo, pokud neskončí, objeví se s jistým zpožděním více kapacit, které výpadek vykryjí.
Lidé ale musejí počítat s růstem ceny plynu, elektřiny i ropy v následujících dvanácti měsících. Pro domácnosti může cena plynu vzrůst o 10 až 20 procent na úrovni koncové ceny. U stávajících fixací na 12 až 24 měsíců bude dopad zanedbatelný.
Jsou důvody pro rozdílný vývoj u ropy a plynu?
Každé médium má svou cenovou flexibilitu. Ropa je naprosto nezbytná a nenahraditelná, proto zdražila víc. A spotřeba ropných paliv standardně klesá spíše v reakci na ekonomický útlum než na cenu.
Plyn ale v Evropské unii pořád soutěží s uhlím a částečně s elektřinou. Zejména pro výrobu elektřiny může spotřeba plynu velmi výrazně klesat, i o 10 až 15 procent.
Michal Macenauer
Mají lidé fixovat cenu?
Není důvod k panice. Nedoporučuji nikomu dělat ukvapené závěry. Myslím si, že situace nebude dále výrazně eskalovat. Je to nesrovnatelné s krizí začátku plné války na Ukrajině v roce 2022. Evropa je na to o desítky procent lépe připravena. Narostl i podíl obnovitelných zdrojů, takže i výroba elektřiny je na tom mnohem lépe.
Máme úplně jinak diverzifikované zdroje. Zatímco z Ruska plynulo před čtyřmi lety okolo 40 procent zemního plynu, dnes je to kolem 10 procent a navíc technicky vzato zcela postradatelných, je to jen otázka ceny.
Evropa snížila závislost na Rusku a teď dováží mnohem více zkapalněného LNG. Není to přesun závislosti jinam?
Není. Trubka je vazalství, závislost, vydírání. LNG je globální obchod, flexibilita a dominantně cenová arbitráž.
Nynější situace v Hormuzském průlivu u íránských břehů zkomplikovala dodávku pěti procent světové spotřeby plynu, devadesát pět procent tím dotčeno nebylo. I těch pět procent je ovšem krátkodobě potřebných a má to tedy dopad do ceny, ale LNG bude přibývat, poroste produkční kapacita.
Evropa z celkové spotřeby plynu měla dřív z LNG asi pětinu, teď je to dvojnásobek. Ale je to plyn, který k nám může putovat odkudkoliv, už to není jen jednou trubkou.
Potrubní trasy by mohly konkurovat co se týče flexibility a geopolitické bezpečnosti LNG jen tehdy, kdyby existovalo několik zastupitelných nezávislých alternativních tras, a ty nejsou.
Jaké by byly dopady do cen v případě delšího konfliktu v Íránu a výpadku produkce a dodávek ze zemí v Perském zálivu?
Už teď je jistá část produkčních kapacit na nějakou dobu poškozena. Pokud by pokračovala přinejmenším blokáda Hormuzského průlivu, bude cenový výkyv delší a o něco výraznější, ale ne dlouhodobě.
Chybějící kapacity se světově dají nahradit. Před vypuknutím konfliktu se blížila doba přebytku plynu na světovém trhu LNG. Teď se oddálila. Pokud se konflikt protáhne, nastane přebytek později. Ale celkově není důvod očekávat velké ohrožení.
Existuje velmi rychlá alternativa pro ropu a plyn z Perského zálivu?
Velmi rychlá náhrada neexistuje, ale ani není zapotřebí. Akutně, v řádu dnů až týdnů, zatím není třeba. Problém je s plněním zásobníků v situaci vyšší ceny na trhu, když se zároveň očekává pokles.
Bilančně bude velmi záležet na tom, jaké budou zimy v hlavních odběratelských lokalitách a jaký bude vývoj ekonomiky v Číně. Na vyšší cenu zareaguje poptávka, která je u plynu relativně flexibilní. Světový propad dodávek ropy i plynu není zatím výrazný.
Jen podotýkám, že plyn v celkovém množství, v jakém jej v Česku nebo i v Evropské unii spotřebováváme, nemá v současnosti v energetickém mixu zastupitelnost. Různé evropské země ho využívají při spotřebě primárních zdrojů většinou z 15 až 40 procent.
Jak se mohou vyšší ceny plynu a paliv promítnout do inflace?
Zkusme drobnou úvahu. Inflace v Česku v letech 2022 a 2023 byla oproti Evropě výrazně vyšší. Byly i země, které mají srovnatelnou spotřebu plynu nebo zvýšení cen elektřiny, a přitom tak velkou inflaci neprožily.
Podle mnoha analýz ve vyjednávání selhala strana poptávky, která nereagovala na rostoucí ceny. Lidé naříkali, ale obrazně řečeno kupovali stejné nákupní košíky, a to byla špatná reakce. Jistěže za tím bylo více strukturálních důvodů, ale to, co se tehdy stalo, nemělo přinejmenším z poloviny žádnou souvislost s energetickou krizí.
Měli jsme mít inflaci přibližně takovou, jakou ji měla Evropa. Ale byla zde výrazně vyšší, protože lidé měli v zásobě spoustu úspor z covidové éry a pouštěli je na trh. Něco podobného se může stát i teď.
Říkám to proto, že nejde jen o navyšování ceny energií, nýbrž o reakce celého trhu.
Prohlásil jste, že evropský Green Deal je v původní podobě mrtvý, ale nemělo by to znamenat odpor vůči všem zeleným opatřením. Co je racionální zachovat?
Měl by se zachovat trend dekarbonizace, ale určitě by se měl přehodnotit celkový cíl. Stoprocentní dekarbonizace je nesmyslná, nemožná a jedním slovem absurdní.
Všechny analýzy od nás i jiných institucí ukazují, že můžeme dosáhnout 75 až 80 procent poklesu emisí oxidu uhličitého vůči roku 1990. Dál by to ale byl extrémní boj za neadekvátních nákladů.