Hlavní obsah

Knižní výběr Salonu: Palán, Matocha, Stavinoha, Pesslová, Dotlačil, Šklovskij a Olšovský

21. 5. 2020, 10:00
Právo, SALON

V dnešním výběru Salonu najdete dvě nové „poustevnické“ knihy Aleše Palána, druhý díl knižní série pro mládež Prašina, prózu netradičně se ohlížející za prošlým časem od Jana Stavinohy, román Američanky Marishy Pesslové o pátrání skupiny studentů v „zásvětí“, román Jakuba Dotlačila reflektující tuzemská devadesátá léta, dva díly trilogie o ruské společnosti od Viktora Šklovského a eseje Miroslava Olšovského dokazující, že i psaní o literatuře může být sexy.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Aleš Palán

Článek

Aleš Palán

Aleš Palán Jako v nebi, jenže jinak; Návrat do divočiny

Prostor

Foto: Jakub Šofar

Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak; Návrat do divočiny

Pro jedny mohla být mimořádně úspěšná kniha Aleše Palána Raději zešílet v divočině (2018), v níž autor zpovídal šumavské samotáře a poustevníky, důležitou informací o jedné z periferií naší společnosti. Pro jiné dokladem, že nakladatelská branže se pořád občas podobá alchymii, že vše se nedá spočítat, ale je třeba zkoušet: všechno „zlato“ není ještě vytěžené. Každopádně Palánovi následně vyšly dva podobné tituly. Předně tu máme dalších osm rozhovorů se solitéry žijícími mimo civilizaci, tentokrát jsou z různých míst Česka, v knížce nominované na Magnesii Literu za publicistiku Jako v nebi, jenže jinak (fotograficky ji obstarala Johana Pošová). A návdavkem vyšlo i jakési rozjímání, přiblížení, vyznání, jak to všechno bylo s tou první, veleúspěšnou knihou: Návrat do divočiny je možná z těch tří svazků nejdůležitější.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------

Vojtěch Matocha

Vojtěch Matocha Prašina. Černý merkurit

Paseka

Foto: archív nakladatelství Paseka

Vojtěch Matocha: Prašina. Černý merkurit

Když vezmete to dobré z Jaroslava Foglara, přidáte trochu J. K. Rowlingové a zběsilé tempo Dana Browna, dostanete Prašinu Vojtěcha Matochy; ale to samozřejmě není všechno, ostatně sám autor se odvolává i na poetiku Michala Ajvaze. Ve druhém díle prašinské série se navíc fiktivní pražskou čtvrtí, v níž nefunguje elektřina ani signál mobilních sítí a v zimě tam hustě sněží, prochází monstrum jako od Meyrinka, jehož příběh dá vzpomenout i na pohádku Kráska a zvíře; protože pohádky a dobrou literaturu pohání stejná magie vyprávění, výbušná jako černý merkurit. Je to poučené, úsporné a nenápadně poetické psaní, které samo sebe nepředvádí, ale slouží příběhu – stejně jako působivé ilustrace Karla Osohy. Navíc psát dobře literaturu pro mládež je osvědčený způsob, jak moci říkat velké pravdy a nemuset se bát patosu.

(Vybral Štěpán Kučera.)

--------------------

Jan Stavinoha

Jan Stavinoha Deník parazita

Kniha Zlín

Foto: Jakub Šofar

Jan Stavinoha: Deník parazita

Ve Vladimírovi, spisovateli, který kdysi emigroval do Nizozemska, po roce 1989 se nevrátil a dnes žije se ženou, synem a psem v Amsterdamu, přebývá hodný parazit, který zaznamenává všechny podstatné události světa – toho velkého i toho vnitřního. Takže v kronice roku 1994 se střídají zápisy o útoku na bosenské město Goražde, psychických problémech uprchlého vietnamského básníka, venčení bígla Charlieho nebo o boji myšlenek z levé strany spisovatelova mozku proti těm z pravé. Tenhle způsob návratu do minulosti není marný. Ohlédnutí za prošlým časem v podobě spojení všech rovin faktů může ukázat, že to dříve podstatné je vlastně méně podstatné, a naopak. Jan Stavinoha (1945) je nizozemský spisovatel a kytarista českého původu, který debutoval už v roce 1982 povídkovou sbírkou Pražský dixieland (česky 2016).

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------

Marisha Pesslová

Marisha Pesslová Hlídka v Bezčasí

Marisha Pesslová Hlídka v Bezčasí Přeložila Veronika Volhejnová.

Argo

Foto: archív nakladatelství Argo

Marisha Pesslová: Hlídka v Bezčasí

Američanka Marisha Pesslová debutovala v roce 2006 skvěle přijatým románem Vybrané okruhy z mechaniky pohrom, kde se setkáváme s takřka geniální mladou hrdinkou a jejími spolužáky, kteří se všichni snaží rozkrýt jeden podivný případ. Druhému titulu Pesslové Noční film se tak jednoznačného přijetí již nedostalo. Ve své třetí knize se autorka možná i proto vrací k vyzkoušenému schématu skupiny studentů, kteří řeší záhadu, co propojila jejich životy. Ve hře je tentokrát prostor jakéhosi zásvětí, odkud se do života může navrátit jen jeden z hrdinů… Pesslová je skvělá ve vykreslení skupinové dynamiky – dokáže přesvědčivě vystihnout měnící se vztahy, potlačené city i antipatie a znovu pracuje s tím, že zdaleka nejdůležitější je to tiché a nenápadné, co máme tendenci přehlížet.

(Vybrala Klára Vlasáková.)

--------------------

Jakub Dotlačil

Jakub Dotlačil Až zhasneme

Host

Foto: Jakub Šofar

Jakub Dotlačil: Až zhasneme

Devadesátá léta – pro někoho divoká jízda, z níž si nic nepamatuje, pro jiného příležitost rychle a „bezbolestně“ zbohatnout, pro dalšího vystřízlivění z představy o životě ve svobodné společnosti (přičemž na konstrukci takto vysněného obrazu se absurdně zásadně podílel předcházející režim). Student bohemistiky Jan nastoupí v rodném městě na brigádu do masokombinátu, jehož spoluvlastníkem je jeho strýc… Dotlačilovi se podařilo na malé ploše spojit dobové reálie, kauzy a „trendy“: tunelování fondů, nemoc šílených krav, čarování se smlouvami, spiklenecké teorie, boom znalostních televizních soutěží, šílení kolem Herbalifu, generaci vysokoškoláků, která není nucena vnějšími okolnostmi vstupovat do „života“… Bohužel není s čím srovnávat: pokud devadesátky česká literatura reflektuje, tak pouze parciálně.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------

Viktor Šklovskij

Viktor Šklovskij Zoo / Třetí fabrika

Viktor Šklovskij Zoo / Třetí fabrika Přeložili Jiřina Zumrová a Jan Zábrana.

Dauphin

Foto: Jakub Šofar

Viktor Šklovskij: Zoo / Třetí fabrika

Válka mě žvýkala roztržitě, jak sytá kráva slámu, a trousila z huby. Že je literární vědec Viktor Šklovskij (1893–1984) i velice osobitý a nepřehlédnutelný literát, již ukázala kniha Sentimentální cesta (česky Dauphin 2011). Na ni přímo navazují jeho dva další texty vycházející teď v jednom svazku. Zoo je epistolární román ze života ruské emigrace v Berlíně, která se trápila smutkem po vlasti (část emigrantů, včetně Šklovského, se postupně vrátila zpět). Třetí fabrika je jakési dovršení trilogie; „fabrikami“ autor míní jednak své mládí, jednak OPOJAZ (Sdružení pro studium básnického jazyka), spolek důležitý pro ruský formalismus, a jednak svou tehdejší moskevskou současnost. Tahle kniha je vlastně nekonvenčním úvodem do „dělání“ literatury, minimalistickým a srozumitelným. Třetí cesta neexistuje. Právě tou je třeba jít. Umělec nemá chodit po tramvajových kolejích.

(Vybral Jakub Šofar.)

--------------------

Miroslav Olšovský

Miroslav Olšovský Anarchie a evidence

Miroslav Olšovský Anarchie a evidence Esej o psaní a vidění

Academia / Slovanský ústav AV ČR

Foto: Jakub Šofar

Miroslav Olšovský: Anarchie a evidence

I o literatuře se dá psát sexy, a použijeme-li toto pro někoho možná nepříhodné slovo, jde jen o zdůraznění faktu, že i literárněvědná produkce má možnost se přiblížit ke svým čtenářům: třeba obálkou (zde Zdeněk Sýkora) nebo názvy kapitol a podkapitol: Skaz mezi strojem a rojem, Rozprášení biografie či Sourozenci a milenci v zemi nikoho. Miroslav Olšovský (1970) je ideálním spojením literárního vědce (dnes se specializací na vizualitu v literatuře), spisovatele (básníka i prozaika) a editora. V předmluvě své práce píše: Neměli bychom umělecké texty „jen“ popisovat, ale též je jejich čtením neustále proměňovat, a tak je pomalu vytvářet. A o něco dále: Psaní je totiž unikátní. Nedá se chytit jinak, než si je přečíst. Co je na tom? ptáte se. Řekl bych, že u nás je to revoluční tvrzení. A to jako fakt!

(Vybral Jakub Šofar.)

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků