Článek
Kamila Hladká
Kamila Hladká Hornické vdovy
Dcera sestry
Kamila Hladká: Hornické vdovy
Pořád se díváte z okna, ale ten můj už nepřišel. Vždycky jsem ho vyhlížela a pletla, a od té doby nepletu. Přestala jsem, protože bych se zbláznila (Marta). Kniha zkoumá dějiny hornictví na Ostravsku pohledem osmi žen, které na šachtě přišly o manžely. Nejstarší bylo v době vydání knihy osmdesát, nejmladší třicet osm. První svého muže ztratila na dole Dukla v roce 1961, druhá na dole ČSM před sedmi lety. Všech osm životů zaznamenala Kamila Hladká s velkou empatií a citem pro detail. A mimo jiné ukázala, že byť mají příběhy hornických vdov svůj přirozený vrchol v tragédii, zdaleka touto tragédií nekončí. Zalívají se mi oči, mám husí kůži, ale je to za mnou. Jsem pyšná, že jsem to nevzdala. Sílu mi dodala až ta zkušenost. Od té doby jsem se nikdy nedostala na dno, už nikdy se nestalo, že bych si nevěděla rady (Táňa). Knížka je nominovaná na Magnesii Literu za publicistiku.
(Vybral Zbyněk Vlasák.)
----------------------
Přemysl Krejčík
Přemysl Krejčík Malej NY
Host
Přemysl Krejčík: Malej NY
Když „thriller o českým hip hopu“ rozečte člověk, kterého tento hudební žánr moc nezajímá, může si po prvních stránkách zalidněných všemi těmi crews, bičiz a fellaz položit otázku, jestli mu má kniha vůbec co dát. Po dočtení si ale může radostně odpovědět: Malej NY je nejen „etnografický“ a „dokumentární“ román o rapové scéně na začátku tisíciletí, ale hlavně přesvědčivý příběh o dospívání na malém městě (NY tady znamená Nymburk), až překvapivě přirozeně se snoubící se skutečným, krevnatým thrillerem i detektivní zápletkou (jen s možná trochu příliš „žánrovým“ rozuzlením), navíc chytře odvyprávěný, s kapitolami rozsekanými jako rapovej track (a soundtrackem doporučených skladeb poznačených na okrajích stránek). A pro čtenáře, které neosloví hip hop, je v knize jako vedlejší postava aspoň Jaromír Nohavica.
(Vybral Štěpán Kučera.)
----------------------
Kateřina Smejkalová
Kateřina Smejkalová Společnost umělé inteligence. Dopady a řešení
MDA
Kateřina Smejkalová
Politoložka Kateřina Smejkalová se i v Salonu dlouhodobě zabývá rolí moderních technologií v našich společnostech. V tomto eseji (online verzi najdete zde) své myšlení o tématu shrnuje. Mluví o umělé inteligenci, automatizaci a z ní vyplývajících změnách na trhu práce, nepodmíněném základním příjmu a také o všemožných nerovnostech, které by mohl budoucí technologický vývoj prohloubit. To klíčové zazní v závěru: Důležité je vytyčit si společensky žádoucí cíle, k nimž by nám vývoj a implementace technologií měly dopomáhat – namísto pouhé, většinou pozdní a bezzubé reakce na dění určované byznysem. Jde o kvalitnější a časově méně náročnou práci, vyšší mzdy, pohodlnější mobilitu, kvalitnější demokracii, udržitelnější život. A technologie nám k tomu všemu mají dopomoci.
(Vybral Zbyněk Vlasák.)
----------------------
Siegfried Lenz
Siegfried Lenz Přeběhlík
Siegfried Lenz Přeběhlík Přeložil Petr Dvořáček.
Prostor
Siegfried Lenz: Přeběhlík
Knihy Siegfrieda Lenze (1926–2014), pro mě stále podvědomě „západoněmeckého“ spisovatele, vycházely v Československu před rokem 1989 pravidelně. Každý jeho román byl snahou popsat německou vinu za rozpoutání druhé světové války a promítnout její důsledky do přítomnosti, poměřovat povinnost a svědomí. Až po Lenzově smrti objevený text nazvaný Přeběhlík je něco jako příběh s příběhem. Román měl být původně vydán v roce 1952, po počátečním pozitivním nakladatelském ohlasu byl však nakonec odmítnut a autor už ho za svého života nikomu dalšímu k vydání nenabídl. Osudy německého vojáka, který na konci války dezertuje, a dokonce začne novou kariéru v sovětské okupační zóně, se teď zařadily, i tolik let po svém vzniku a ve velmi proměněném světě, k nejlepším dílům protiválečné literatury. Kniha je navíc v mnohém autobiografická – i Lenz byl dezertér.
(Vybral Jakub Šofar.)
