Hlavní obsah

Bůh jako paměť. Bianca Bellová nad románem Georgiho Gospodinova

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Bulharský spisovatel Georgi Gospodinov získal před několika dny prestižní Mezinárodní Man Bookerovu cenu za svůj poslední román Vremeubežište (Time Shelter, česky Časový kryt). Toto ocenění bývá udělováno autorovi či autorce z jakékoli země za knihu anglicky napsanou či do angličtiny přeloženou a všeobecně dostupnou.

Foto: Profimedia.cz

Georgi Gospodinov s Mezinárodní Man Bookerovou cenou

Článek

Tuzemský čtenář už mohl Gospodinova poznat: česky mu vyšly kromě dvou básnických sbírek i romány Fyzika smutku a Přirozený román a taky soubor krátkých povídek Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény. Právě Gaustin je pozoruhodná postava, která se coby dětský imaginární přítel míhá Gospodinovovými prozaickými texty, kde propojuje různé časy a reality: jako přelud se objeví a zase zmizí neznámo kam.

Významnou úlohu hraje též v románu Vremeubežište (2020), který česky dosud nevyšel a kde podivínský Gaustin přichází s objevem, že se lidé, kteří začínají ztrácet paměť, cítí dobře v kulisách, jež jim připomínají dějinné období, kdy byli plni sil a jejich život dával smysl. Začne v domovech pro seniory v řadě zemí otvírat speciální oddělení ve stylu různých historických období, do kterých jsou senioři zařazováni podle stáří a pokročilosti demence.

Koncept je úspěšný, ale má i svá úskalí; ukáže se, že je třeba pacienty zcela izolovat od vnějšího světa, a odtud už je jen krůček k politizaci této regrese a její tematizaci v referendech ve všech evropských zemích: Do jakého dějinného období by se chtěli jejich obyvatelé hromadně vrátit?

Román není árijec. Bianca Bellová nad románem Fyzika smutku

SALON

Jakkoli by se taková dystopie mohla zdát pochmurná, opak je pravdou. Gospodinov umí to, co dělá dobrého autora: pohnout čtenáře k citům. Nostalgie se tu střídá s humorem. Čtenář nemůže necítit pohnutí nad mužem, který zcela ztratil vzpomínky a povědomí, kdo vlastně je, a svou minulost včetně milenky, kterou mu všichni záviděli, si tak rekonstruuje z vyprávění bývalého agenta státní bezpečnosti, jenž ho kdysi celé roky sledoval. Či nad starouškem, který si v potemnělých hlubinách své mysli hraje na schovávanou a hodiny prostojí za závěsem. Nejhorší na té hře totiž je, že ho nikdo nehledá. Díkybohu to ale stařec neví. Tělo je přirozeně milostivé a poskytuje jeho mysli místo anestezie amnézii.

„Když si nikdo nic nepamatuje,“ dovozuje Gospodinov, „je to stejné, jako když není Bůh.“ A jak říká Dostojevskij, není-li Bůh, je všechno možné. Bůh není nic jiného než obrovská paměť. Paměť na hříchy, cloud s nekonečnými gigabajty informací. A zapomnětlivý Bůh, Bůh s alzheimerem, nás osvobodí od všech závazků. Chybí-li paměť, není ani zločinu.

Gospodinov je postmoderní spisovatel par excellence. Teď napsal svůj nejlepší text, velký evropský román. Fragmentárnost, typická pro jeho předchozí prózy, poněkud ustoupila do pozadí a dala prostor fabuli, která příběh drží pohromadě. Je dobře, že si toho mezinárodní publikum všimlo. Snad se brzy dočkáme i českého překladu.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám