ADHD. Sloupek Štefana Švece

Mám na stole před čumákem PET láhev s vodou. Nevím, jestli si všichni uvědomujeme, jak moc taková petka omezuje svobodu vody. Voda ponechaná sama sobě by se prostě rozlila dolů a doširoka. Šťastně by se rozprostřela na nejnižší dostupné úrovni existence, aby se mohla co nejdříve vypařit. Láhev ji svým omezujícím vnějším tlakem drží v nepřirozeném tvaru a tlačí vzhůru.

Člověka (který je z více než půlky voda) taky tvaruje spousta nepřirozených tlaků. Pohlaví, rod, rodinné zázemí, etnický původ, věk, tělesné předpoklady, doba a místo narození – to všechno nám bere svobodu a tlačí nás to nějakým směrem výš, nebo naopak dolů. Je dneska zvykem na tyhle tlaky nadávat, obvykle právem. Možná bychom ale někdy mohli ocenit, že bez nich – a protitlaku proti nim – bychom nemohli růst nikam. Roztekli bychom se na nejnižší úroveň existence a pak se vypařili.

Když už je řeč o vypařování, znám lidi, co po něm touží. Pokud jsou v depresi, sní o tom, jaké by bylo lehnout si na zem a vsáknout se do ní, nebo se naopak vypařit do vesmíru. Aby po nich nezbylo nic. Možná v tom tkví zvláštní kouzlo kremace. Šťastlivci, kteří v životě vidí nějaký smysl, by radši ještě nějakou chvíli po smrti existovali, i kdyby jako kostry v rakvi. Ti druzí ale prostě chtějí zmizet, jako by nikdy nebyli. Nechat se spálit na prach a vysypat na rozptylové loučce.

Rozptylové loučky jsou každopádně zajímavý koncept. Výborně šetří prostor – celý hřbitov se vejde na deset krát deset metrů. Pozůstalí, postávající u trávníku, truchlí za svého blízkého, a zároveň za spoustu dalších lidí, kteří nenápadně poletují kolem. A hlavně: uhlíkový prášek z mnoha těl se míchá navzájem. Rozptylová loučka je swingers party pro mrtvé. Neustálý hromadný sex duchů. Místo hřbitovních orgií.

Když už se bavíme o swingers party, nikdy jsem nepochopil, jak to tam lidi můžou zvládnout. Myslím udržet pozornost. Mě by asi všechno to kníkání a poskakující zadky kolem strašně rozesmávaly. Představuju si, jak se na takové akci všichni opravdu snaží brát ji vážně, ale postupně ztrácejí soustředění, a nakonec se neovladatelně chechtají poslednímu páru, který se do toho tak nějak položil nejvíc, až z něj lije pot.

Z koho lije pot, ten potřebuje doplňovat tekutiny. Nějakou vodou z PET lahve. Z té, co o ní byl celý tenhle sloupek. Který žádné ADHD rozhodně nenatvarovalo do ztřeštěných poznámek k náhodným řetězovým asociacím.