Článek
„Součástí amatérského souboru Divadlo Říše loutek, které sídlí v historickém podzemí Městské knihovny v Praze, jsem od roku 1982,“ říká osmašedesátiletý Vladimír Hruška, člen umělecké rady divadla. V souboru prošel řadou rolí – byl režisérem, hercem, výtvarníkem i uměleckým vedoucím.
Po rekonstrukci se soubor oficiálně vrátil do prostor, kde dříve komplikovaly provoz především vysoké teploty. „Teď je tady vzduch, dá se tu dýchat. Dřív jsme po dvou představeních byli rádi, že můžeme vypadnout,“ vzpomíná Hruška.
Odkaz zakladatele divadla Vojtěcha Suchardy je podle něj v souboru stále patrný, i když s jeho původními loutkami se už běžně nehraje. „Sucharda patřil k výrazným osobnostem českého sochařství, což dokládá i jeho práce na Staroměstském orloji,“ uvádí Hruška.
Po požáru radnice v roce 1945, při němž byly zničeny původní historické figuríny apoštolů, vytvořil v 50. letech novou sadu dvanácti soch. Podle Hrušky nesou jeho rukopis i dobovou estetiku, což dodnes vyvolává diskuse o tom, zda by se orloj neměl vrátit k původní podobě apoštolů.
Dnes jsou Suchardovy původní loutky většinou uloženy v Národním muzeu nebo v depozitáři v Kyjích. Na scéně je nahradily novější kusy. „Většinou máme současné loutky, protože oslovujeme i současné výtvarníky – mladé, moderní – a s nimi se snažíme udělat díru do světa,“ doplňuje s úsměvem loutkář Hruška. Soubor přitom udržuje i dlouholeté inscenace, například Fausta, který se tu hraje zhruba šedesát let.
Vodiči a mluviči
Specifikem provozu Říše loutek je oddělení pohybu a hlasu. Zatímco loutkoherci vodiči manipulují s loutkami z lávek nad scénou, takzvaní mluviči sedí v orchestřišti. „Část herců loutky vodí a část je mluví. Koukáme na ně z orchestru a mluvíme odsud, protože ze zákulisí za scénou by to nebylo slyšet,“ vysvětluje Hruška.
Takový systém je personálně náročný. Kombinuje různé typy loutek – od marionet na drátech či šňůrkách přes javajky na tyčích až po klasické maňásky. U velkých inscenací, jako je Faust, je potřeba zapojit i osmnáct lidí. Například u pohádky Sůl nad zlato se na scéně sejde sedm vodičů, zatímco mluvičů bývá méně, protože díky hlasové variabilitě zvládají více rolí najednou.