RECENZE: Slovenský Hamlet o zoufalství ze stavu světa

A zcela právem. Kostelného Hamlet je středobodem celé inscenace, esencí tématu. Přijíždí na jeviště na kozlíku smutečního kočáru vezoucího rakev jeho otce. Ještě netuší, že ho úkladně zabil jeho bratr, nový král Claudius, ale je mu zle z úsměvů, jimiž matka obdařuje svého nového manžela.

Svět se mu zdá zvrácený a zvěst o tom, že jeho strýc je vrah, je toho vlastně jen úlevným potvrzením. Tento Hamlet zoufale hledá pravdu i nápravu světa a obětuje tomu vše. I svou lásku k Ofélii, jejíž opravdovost předvede v úchvatné scéně beze slov. Jeho konání je velmi konkrétní a každé pronesené slovo má váhu, naléhavost a smysl.

Vrcholem inscenace je Hamletův dialog s matkou, jejíž život i svědomí v pár okamžicích dokáže obrátit naruby. Ale to už se jeho vlastní osud nemilosrdně blíží k tragickému vyústění.

Khekova inscenace připomíná naklánějící se rovinu, na níž je čím dál těžší se udržet. A jednotlivé postavy o to zoufale usilují. Především mužný Claudius Marka Majeského, jehož strach o život roste s každou vteřinou, kdy cítí, že ztrácí půdu pod nohama. I on má svou vrcholnou chvíli v marné modlitbě u bratrovy rakve a poté ve strhujícím závěru.

Hamletovu matku Gertrudu hraje Tereza Kostková, jejíž krásně deklamovaná čeština se příjemně pojí se slovenštinou ostatních herců. Postavu má precizně vystavěnou od lehkomyslné a smyslné ženy po zoufalou, trpící a vyhořelou bytost. Vnitřní proměnu dobře podporují i kostýmy od zářivé růžové po mnišskou šeď.

Khekova inscenace netlačí na aktuálnost. Její postavy nosí současné obleky a občas si udělají selfíčko mobilem, ale aktuální vyznění dodává Hamletovi sama doba, stejně vymknutá z kloubů jako před čtyřmi sty lety. A je to výpověď dokonale rezonující s diváky, kteří sledují Hamletův příběh bez dechu jako napínavý thriller.

Slovenský Hamlet rozhodně stojí za to, aby si ho pražští diváci nenechali ujít. Je to skvěle vystavěná inscenace jdoucí do hloubky výpovědi a s vynikajícími hereckými výkony.