RECENZE: Kazma? Produkce filmu Onemanshow vítězí nad tvorbou

Kazma se na produkci podílel se zkušeným producentem Vojtěchem Fričem, s režií mu pomáhal absolvent FAMU a profesionálně zdatný Andy Fehu, se scénářem podle titulků i úspěšný Petr Kolečko.

Přesto nevzniklo nic o mnoho jiného než do rozměru celovečerního filmu natažený další díl jeho show, stejně jako všechny ostatní překypující sebeláskou a sebestředností, na o(b)div stavěnou podporou potřebným a halasným vykřikováním, že něco takového tu ještě nebylo a zbourá to kina.

I kdyby, neznamená to, že Kazma natočil dobrý film, ale jen to, že kinaři, producenti a distributor vydělají. A o peníze tu jde zjevně především. Scénář si vzal za vzor Dannyho parťáky. Kazma v něm dává dohromady ke svým kumpánům ještě partu odborníků různých profesí od kopáčů až po ajťáky, s cílem převézt podvodně sázkovou kancelář a získat peníze na vyplacení vyděrače.

Zpočátku má film docela spád, najde se v něm i několik více či méně podařených vtípků, vizuálně působí atraktivním dojmem, zkrátka ony desítky milionů v rozpočtu jsou znát.

Ale už v první části je pramálo originální zápletka rozmělňovaná pohříchu plevelnými odbočkami. Nebýt několika rychlých scén, v nichž se většinou někam přejíždí z místa na místo, něco se kope a něco zahrabává, neměla by moc šancí bavit.

Též se v ní nachytávají lidé v „pomocných“ situacích, k nimž patří i avizovaný film ve filmu Tajný zákop, ve skutečnosti několikaminutová scéna s hvězdnými herci v nacistických uniformách, což se ale odhalilo už na trapně nepodařené prezentaci na karlovarském festivalu.

Po nějaké době vstoupí do děje covid a je konec s veškerou zábavou. Pandemií se film zadrhne, zmizí veškerý tah a už nikdy se nevrátí. V ději odročí virus akci na dva roky, v celkové stavbě filmu navždy, protože pak už se de facto vše jen natahuje, případně opakuje, jen s trochu jinými rekvizitami.

Že je Bartošek herec, si, doufám, nemyslí ani on sám. Pokud to nevěděl předem, pohledem na plátno by to měl zjistit, byť jeho samolibost takové prozření možná vylučuje. Tím spíše, že mezi další účastníky akce svým výkonem vlastně docela zapadne a herecké výkony jsou tak jednou z mála vyrovnaných, byť nekvalitních složek filmu.

Nejhorší na něm jsou ale Kazmovy odskoky od „podvodu století“ do jeho údajného soukromí, k nabubřele a někdy i dost cynicky podané charitě, se sladkobolným výrazem k přednášeným životním moudrům a k sebelítosti, že ho opustila láska, „pro kterou to všechno dělal“.

V závěru filmu jdou na plátně titulky, že všechno je to smyšlené, a veškerá podobnost s reálnými postavami a činy je čistě náhodná. V distribučních materiálech se naopak píše, že film je (mimo jiné) dokument. Je to alibismus pro případné soudní žaloby, nebo lákadlo do hry o velké peníze, na kterou Kazma diváky láká? Račte si vybrat.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina