RECENZE: Olomouckou Evitu táhnou hlavně Adam s Gabrišovou. A také dobrá režie

Muzikál Evita autorského dua Andrew Lloyd Webber a Tim Rice nabízí zidealizovaný příběh nejslavnější ženy jižní Ameriky, manželky argentinského diktátora Juana Peróna. Příběh její cesty z nuzných poměrů až do role ikonické první dámy Argentiny dojímá diváky už pět desetiletí.

Žánrově má Evita zčásti podobné rysy jako o něco starší rocková opera stejných autorů Jesus Christ Superstar. Je nicméně stylově košatější, příhodně je protkaná latinskoamerickými rytmy včetně argentinského tanga, objevují se v ní také typické muzikálově-sladkobolné melodie i mohutné sbory podpořené mocným rockovým základem.

Pro diváky, kteří mají zkušenost s tradičními muzikálovými scénami, kterými disponují Praha, Plzeň, Ostrava nebo Brno, může být překvapením olomouckého nastudování minimalistická scéna. Vytvořil ji Marek Cpin s ohledem na rozměry pódia, jež nedovoluje rozmístit příliš rozměrné kulisy.

Na pódiu jsou pouze tři lesklé a průsvitné zdi, které ohraničují prostor zezadu a z obou stran. Opatřeny jsou po levé a pravé straně vždy třemi dveřmi, jimiž aktéři vcházejí na scénu nebo z ní odcházejí.

Scéně ještě dominuje šedesát čtyři světelných lamp rozmístěných do čtverce a zavěšených na jevištních tazích. Lampy postupně mění svou polohu a slouží náladě jednotlivých výstupů důmyslnými změnami barev a světelné intenzity.

Jinak na jevišti není téměř nic, snad jen s výjimkou několika občasných rekvizit jako je pár židlí, nákupní košík či velké argentinské slunce (Sol de Mayo).

Úsporné scénické řešení klade značné nároky na režii. Je obdivuhodné, jak se Marek David se svým týmem dokázal s touto výzvou vypořádat a jaký kus poctivé práce všichni odvedli.

Rytmus inscenace odsýpá jako po másle. Režisér využívá průsvitnost zdí i zrcadlící se obrazy, kouřové efekty i konfety, nechává členy sboru i některé sólisty procházet uličkami kolem diváků a Peróna v jednu chvíli posílá zpívat z divadelní lóže.

Hodně silná je scéna, ve které Che s krabicí popcornu v ruce sleduje vášnivé milenecké jiskření mezi Evitou a Perónem. O podobné nápady není nouze.

S ohledem na to, že olomoucká Evita klade velký důraz na pěveckou a hereckou akci, je škoda, že výkony sólistů v jednotlivých rolích nejsou příliš vyrovnané.

Při porovnání pátečního a sobotního obsazení vyšly najevo velké rozdíly. Silnější dojem jednoznačně zanechala až sobotní druhá premiéra, kterou zcela ovládli Lukáš Adam v roli Che a Andrea Gabrišová v roli Evity.

Lukáš Adam potvrdil, že Che, s jehož ztvárněním již má zkušenost z Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, je pro něj další z řady životních rolí. Jeho suverénní kreace na sebe i v Olomouci strhávají velkou pozornost.

Podobně uhrančivá je Evita Andrey Gabrišové. V jejím pojetí by se jen stěží dalo zaregistrovat zaváhání jak v pěvecké, tak v herecké a rovněž taneční akci.

V první páteční premiéře bohužel ústřední dvojice Evity a Che postrádala vzájemnou chemii. Vypravěč v podání Radima Bierského má v porovnání s Adamem rezervy v hereckém projevu, pěvecky roli ale zvládá výborně.

Natálie Tichánková je bezesporu obdařena nádherným a výrazným hlasem, ale zdá se, že ještě potřebuje vychytat intonační nejistotu, kterou lze ale nejspíš přičíst ostře sledované první páteční premiéře s řadou významných hostů z branže.

I při porovnání obou Perónů měl navrch protagonista sobotní premiéry Martin Štolba, jehož operní hlas byl pro roli dobrou volbou. Obsazení Romana Haroka do stejné role není moc šťastné. Jeho vizáž i vysoko posazený hlas si s rolí autoritativního vůdce příliš nerozumí. Daleko lépe mu před lety sedělo obsazení do role Magaldiho v ostravské verzi Evity.

Rezervy lze spatřovat ve zvuku orchestru, který nemá s muzikálovým žánrem zkušenost, i v rozkolísanosti sboru. To jsou ale věci, které lze během repríz ještě vypilovat. Základ je dobrý a s každou další reprízou inscenace půjde nahoru.

Olomoucká Evita přes všechny výhrady ukazuje, že i v malém oblastním divadle lze za dobré tvůrčí konstelace vytvořit kvalitní inscenaci, která v divákovi zanechá dobrý dojem.