RECENZE: Plzeňská scéna v plamenech. Příběh mrtvé Rebeccy bere divákům dech

Velkolepá muzikálová verze slavného románu Daphne du Maurierové Mrtvá a živá je jedním z fenoménů evropského hudebního divadla.

Mysteriózní příběh tajemné Rebeccy de Winterové, která se na jevišti sice neobjeví, ale kolem jejíž smrti se celý příběh odvíjí, už téměř dvacet let dojímá diváky po celém světě, a to díky působivému ztvárnění autorské dvojice Michael Kunze a Sylvester Levay.

Děj muzikálu s temnou kriminální zápletkou se odvíjí kolem mladé a prosté dívky, která se provdá za bohatého anglického vdovce. Po příjezdu na jeho sídlo Menderley se však dostává do konfliktu s hospodyní paní Danversovou, která tvrdošíjně, až fanaticky opečovává temný stín tragicky zesnulé Rebeccy, s jejíž smrtí se nedokáže smířit, stejně jako nemůže překousnout, že si majitel panství přivedl novou ženu.

Do češtiny muzikál zdařile převedl textař a překladatel Michael Prostějovský. Posledních osm let se na Rebeccu chodilo jen do Ostravy, nynější nastudování v Divadle J. K. Tyla v Plzni je v Česku druhé.

Z úspěšné ostravské inscenace, která si odbyla svou derniéru před několika týdny, plzeňští tvůrci použili scénu Ondřeje Zichy a kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové, mezi oběma inscenacemi je však řada odlišností spočívajících v jiném hudebním nastudování, nově pojatých videoprojekcích i v jiném režijním pojetí, byť v tomto směru jsou inscenátoři limitováni licenčními podmínkami i supervizí Spojených scén vídeňských, z jejichž produkce titul pochází.

Režisérovi Lumíru Olšovskému se podařilo velmi dobře vystavět dynamiku vztahů mezi jednotlivými postavami. Zejména mezi trojicí hlavních protagonistů doutná napětí, které by se chvílemi dalo krájet. Velmi zdařilé je choreografické vedení, které si zakládá na každém detailu. Zejména scény se služebnictvem jsou doslova pastvou pro oči.

Premiérové obsazení se ukázalo jako velmi vyrovnané, většina aktérů obstála se ctí. Přesto je třeba přiznat, že nejpřesvědčivější výkon v sobotu odvedla představitelka paní Danversové Markéta Pešková.

Rodačka ze Zlína má za sebou sice již několik muzikálových rolí, ale tato je nejzásadnější a patrně znamená zlom v její dobře nastartované kariéře. Postavu zahořklé a despotické správkyně domu obdařila uhrančivým, hypnotizujícím hereckým projevem.

Její sólové pěvecké výstupy doslova vyvolávají mrazení po celém těle. Tak sebejisté a působivé propojení hereckého a pěveckého výkonu se na premiérových představeních moc často nevidí.

Velmi dobře si vedl také Jozef Hruškoci v roli Maxima de Wintera, a to zejména po pěvecké stránce, stejně jako Lucie Pragerová v roli mladé dívky, která Maxima bezmezně miluje navzdory temnému stínu minulosti.

Oba tito protagonisté odevzdávají přesvědčivý a nadstandardní výkon, byť zejména u Lucie Pragerové se nelze zbavit pocitu, že je zde pro příští reprízy potenciál pro ještě lepší odstínění vývoje, kterým její postava v příběhu prochází.

Z řady menších rolí výrazně zapůsobil Pavel Klimenda, jenž se představil v postavě místního blázna Bena, která budí sympatie a soucit, i Soňa Hanzlíčková jako Beatrice zejména díky velmi pěknému a bezvadnému pěveckému ztvárnění.

Zmínit se sluší i Venuši Zaoralovou Dvořákovou, která se s neskrývaným gustem zhostila komické role paní van Hopperové, i když v některých momentech by neuškodilo méně tlačit na pilu.

Muzikál Rebecca je poslední inscenací, kterou pro Divadlo Josefa Kajetána Tyla nastudoval režisér Lumír Olšovský ještě v pozici šéfa zdejšího muzikálového souboru. Odchází z ní po devíti letech na vlastní žádost.

Přestože s divadlem bude Olšovský spolupracovat i v příští sezoně, ve vedení souboru ho vystřídá Jozef Hruškoci. I s ohledem na úspěšnou premiéru Rebeccy před ním stojí nelehký úkol udržet stávající uměleckou úroveň, aby místními patrioty prosazované heslo: když na muzikál, tak do Plzně, i v budoucnu respektovali také ve zbytku republiky.