Hlavní obsah

RECENZE: Lindemann by potřeboval větší odstup

Právo, Jaroslav Špulák

Se zpěvákem Tillem Lindemannem je to složité. Jeho hlas je tak charakteristický pro jeho domovskou kapelu Rammstein, že jakmile vytvoří něco jiného, hned to s ní je nemilosrdně srovnáváno. Přesto se před čtyřmi lety spojil se švédským hudebníkem a producentem Peterem Tägtgrenem a založili projekt Lindemann. Nyní jsou tu s druhým albem.

Foto: Universal Music

Lindemann, zleva Till Lindemann a Peter Tägtgren.

Článek

K tomu, aby Lindemann zpíval na debutu Skills In Pills (2015) anglicky, jej přiměl jeho parťák. Chtěl odlišit jeho projev v Rammstein a jejich projektu, a ve výsledku to znělo docela zajímavě. Na druhé desce nazvané F & M je už ale němčina, jež samozřejmě přináší do zvuku kapely jinou atmosféru.

Jistě, v první řadě se ji chce více konfrontovat s tím, co dělají Rammstein. Tím spíš, když německá skupina letos prolomila desetileté mlčení a vydala nové album. Němčina v textech nicméně dává především vyniknout Lindemannovu barytonu v jeho plné osobitosti, tedy i s tou neodolatelnou teatrálností, kterou v sobě má. Je ostatně spíše originální „přednašeč“ než kvalitní zpěvák.

Foto: Universal Music

Obal nového alba F & M kapely Lindemann.

I když ho Tägtgren patrně nutil k tomu, aby zpíval co nejvíce, ve výsledku je nejpřesvědčivější v pasážích, v nichž zůstal u svého obvyklého přednesu. A jestliže na albu kapely Rammstein příjemně překvapil jako šansoniér v písničce Diamant, na desce F & M mu to zase nesmírně sluší v šansonových Ach so gern, Wer weiß das schon či trochu countryové Knebel, která se ale ve své druhé části promění ve skladbu se vší tou industriálně-metalovou hřmotností, jak jen ji tvůrci aktuálně cítí.

Oba pocházejí z metalového světa a oba se v plné síle prošli jeho územím tvrdosti, agresivity, nesmlouvavosti a zvukové razance. Nestraní se jich ani na novince, což v důsledku krotí posluchačovo očekávání čehosi v jejich tvorbě nového a neotřelého. Ve výsledku by dokonce tři čtyři skladby klidně mohly aspirovat na to být na albu Rammstein (Allesfresser, Ich weiß es nicht, Gummi či Platz Eins).

V srdci písní je několik skvělých nápadů, ať už jde o zařazení sborů na ta správná místa či symfonické aranže, které nesou zvukovou mohutnost (v tom září finální Wer weiß das schon). Je v nich ale i mnoho prvoplánových či slabších momentů, kdy dynamické zvraty přicházejí podle očekávání, melodie se občas ztrácejí a texty, které skvěle působí s hudbou, jsou jako jen napsané poněkud fádní. I když to v nich občas provokativně sexuálně lomozí (Knebel, Ach so gern, Gummi či Frau und Mann).

Ano, Till Lindemann takový je. U sólového projektu ale jeden očekává větší odstup od toho, čím se dotyčný umělec už do hudební kroniky doby zapsal. F & M je tak slušná metalová deska s několika překvapeními.

Lindemann: F & M
Universal Music, 43:05

Hodnocení: 65 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám