Hlavní obsah

RECENZE: Kenneth Branagh je potřetí Poirot: Přízraky v Benátkách

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

15. 9. 2023, 13:11

Žádný filmař se nevěnuje tak zaníceně, až zarputile britským klasikům jako herec, scenárista a režisér Kenneth Branagh. Jeho posedlost Shakespearem je proslulá, už jako třiadvacetiletý mladík byl v Royal Shakespeare Company nejmladším představitelem Jindřicha V., pro filmové plátno adaptoval jako herec i režisér úspěšně řadu Shakespearových her.

Článek

Nyní se tento původem Irčan již potřetí pustil do další britské klasiky. Po Vraždě v Orient expresu a Smrti na Nilu natočil podle povídky Agathy Christie Viděla jsem vraždu film nazvaný Přízraky v Benátkách.

Natočil ho hodně po svém, děj situoval do poválečného potápějícího se města v období Halloweenu, které využil k tomu, aby do klasické detektivky přimíchal hororovou atmosféru. Poirot (Branagh) v něm tráví důchod, protože po všech trpkých a hrůzných zkušenostech už nechce mít se zločinem nic společného.

Když ho ale navštíví dávná přítelkyně, slavná spisovatelka Ariadna Oliverová (Tina Fey), nechá se pod příslibem, že nejde o vraždu, zlákat na duchařskou seanci v údajně prokletém starém domě. Jenže na několikanásobnou vraždu v jeho přítomnosti dojde a Poirot musí vraha jako vždy odhalit.

Hercule Poirot se vrací. Řeší přízraky ve světě mrtvých

Film

Detektivní příběh je vystavěn podle klasického modelu nejslavnější autorky. Divák nemá mnoho indicií k tomu, aby se na vyšetřování mohl svým úsudkem podílet, přesto tuší, že všechno bude jinak, než se to jeví. Nakonec mu Poirot, jehož šedé buňky mozkové tentokrát nepracují na úplně plné obrátky, všechno odvypráví a vraha odhalí.

Branagh se vydal již zmíněnou odvážnou cestou mixu detektivky a mysteriózního hororu, ale příliš se mu to nedaří. Jakkoliv se snaží vytvořit děsivou atmosféru vytrvalým deštěm, temnými zákoutími starého domu, hysterickým počínáním média, jde jen o lekavé, ale ne příliš děsící scény.

Jak žádá doba: Detektivky o Poirotovi i Marplové prošly liftingem

Kultura

Kamera dělá, co může, ale v kombinaci s dlouhými a příliš upovídanými dialogy to nefunguje, jak by mělo, a divák sebou spíše škubne při nečekaných hlasitých zvucích, než že by se bál. Není to sice vysloveně špatné, protože Christie byla brilantní autorka, herci odvádějí dobrou práci a sám Branagh je velmi zdatný herec a režisér, ale nakonec divák odchází s pocitem, že by se měl raději držet svého Shakespeara.