Hlavní obsah

RECENZE: Káťa Kabanová lapená do mrazivé haly

Po dvanácti letech se v nové inscenaci na jeviště pražského Národního divadla vrátila Janáčkova opera Káťa Kabanová. Po především výtvarném pojetí Roberta Wilsona ji nyní nastudoval španělský režisér Calixto Bieito, renomovaný na předních evropských scénách.

Foto: Zdeněk Sokol

Alžběta Poláčková (Káťa) a Peter Berger (Boris) v inscenaci Janáčkovy opery na scéně Národního divadla

Článek

Bieito uzavřel příběh vášnivé ženy toužící po lásce a utýrané nemilosrdným okolím do holých zdí obrovské betonové haly s mrazivým světlem zářivek. Už během předehry nechává Káťu pobíhat a bezmocně tlouci do stěn, čímž zbytečně popisně sugeruje Kátin pocit vězení, dostatečně naznačený už samotnou scénografií.

S prostorem nakládá bohužel i nadále dosti ilustrativně: pro scénu v sadu jej nechává nasvítit zeleně, postavy mechanicky šplhají po kovových skobách zasazených do protilehlých stěn a po Kátině splynutí s Borisem se zadní stěna sklopí na scénu a vytvoří bazén, do něhož režisér nechá napustit vodu.

Na rozdíl od brněnské Káti Kabanové režiséra Roberta Carsena, kde vodní hladina od počátku hrála stěžejní tematickou, výtvarnou i emotivní roli, zde se jeví jen jako přidaný efekt – vodou se brodí všechny postavy bez většího smyslu, takže Kátin smrtící pád do ní a následně bůhvíproč spuštěný prudký déšť nemá patřičný účinek.

Foto: Zdeněk Sokol

Peter Berger (Boris) a Alžběta Poláčková (Káťa) v inscenaci Janáčkovy opery na scéně Národního divadla.

Bieitova režie působí spíš jako souhrn jednotlivých efektů nepropojených důslednou tematickou linií. Zřetelná je devastace postav alkoholem v případě Tichona i Dikoje, pouze naznačená zůstává odvrácená tragičtější stránka tvrdé Kabanichy, nevyložený zůstává i vztah Borise ke Kátě, stejně jako Kudrjáše a Varvary. A zbytečnou pozornost poutá Glaša hýčkající po celou dobu v náručí živou slepici. Obraz morálně i citově zdevastovaného světa zůstal kdesi na půli cesty skutečně působivého jevištního výkladu.

Hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka má patřičnou gradaci a tah, posílený i tím, že se opera hraje bez pauzy, nicméně akcentuje spíše dramaticky osudové polohy partitury a postrádá protiváhu ve vroucnosti, lyričnosti a zpěvnosti, stejně jako zvukovou barevnost a plasticitu detailů Janáčkovy geniálně motivicky propracované opery.

Foto: Zdeněk Sokol

Eva Urbanová (Kabanová), Alžběta Poláčková (Káťa) a Jaroslav Březina (Tichon) v závěru inscenace Janáčkovy opery.

V titulní roli debutující sopranistka Alžběta Poláčková vytvořila jednu ze svých dosud nejlepších a nejcelistvějších postav, jak po pěvecké, tak i herecké stránce. Svůj objemný a přitom krásně znějící hlas uplatnila jak v plném zvuku, tak i v nádherných pianissimech, Káťu obdařila vášní, něhou i hořkostí.

Peter Berger v roli Borise uplatnil svůj znějící tenor i atraktivní zjev, jeho vztah ke Kátě ale zůstal spíše rutinní. Především hlasově dosáhla na Varvaru i rovněž v roli debutující Arnheiður Eiríksdóttirová, což platí i o Jaroslavu Březinovi v roli Tichona, z něhož režie vytvořila spíš monstrum než živoucí postavu. Pro roli Kudrjáše se ukázal být výborným představitelem Josef Moravec.

Očekávání spojená s osobností renomovaného režiséra zůstala naplněná jen zčásti. Možná i vinou toho, že měl ke zkoušení se souborem jen velmi krátký čas, nicméně pocit nedotaženosti naznačených vztahů a výkladu se po páteční premiéře neodvratně vnucuje.

Leoš Janáček: Káťa Kabanová
Dirigent Jaroslav Kyzlink, režie Calixto Bieito, scéna Aída Leonor Guardia, kostýmy Eva Butzkies, sbormistr Jan Bubák. Premiéra 28. ledna v Národním divadle, Praha.
Hodnocení: 70%

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související články

RECENZE: Orlando, dialog o nejistém pohlaví

Pražský divadelní festival německého jazyka se po roční pauze vrátil. Šestadvacátý ročník přehlídky nejlepších německy mluvících divadel otevřela 15. a 16....

RECENZE: Vítejte v dravém kabaretu Kit Kat

Pražské Divadlo Bez zábradlí otevřelo sezonu premiérami dvou inscenací, na které si diváci museli počkat až po covidové pauze. Obě ale za čekání rozhodně...

Výběr článků

Načítám