Hlavní obsah

RECENZE: Z Miláčka zůstal jen ambiciózní drzoun

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dramatizaci románu Guye de Maupassanta Miláček (Bel-Ami) uvedlo Divadlo na Vinohradech. V režii Šimona Dominika ztvárnil titulní postavu Ondřej Kraus.

Foto: Viktor Kronbauer

Georges (Ondřej Kraus) a Madeleine (Antonie Talacková) píšou článek do novin v inscenaci Miláček.

Článek

Příběh bezskrupulózního, ambiciózního, nicméně charismatického Georgese Duroye, který se díky nebývalé přízni žen vyšplhá z naprosté nuly až do společenské elity, okouzluje čtenáře už bezmála sto čtyřicet let. Dočkal se řady filmových i divadelních zpracování. I české divadlo si ho oblíbilo, od roku 1990 se hrál nejméně na osmi scénách.

Pro vinohradský soubor román zdramatizoval Vladimír Čepek. Ne moc šťastně, jeho scénář je umluvený, řada situací by se dala zahrát svižněji a beze slov. Zejména v první polovině se inscenace dost nudně vleče, ostatně, než se Miláček dostane na vrchol, trvá to přes tři hodiny.

Krotce aktualizovaný svět velkých novin, ani slibovaná atmosféra Paříže konce 19. století nevycházejí v inscenaci nejlépe. Na šedo-černé prázdné scéně s masivní konstrukcí (pohyb po schodech sem a tam dění zbytečně prodlužuje) se toho moc neděje, když pomineme obecné postávání a hemžení členů Mimického sboru vinohradského divadla, včetně neustálého stěhování stolků s imaginárními psacími stroji a opakovaných tanečně-pantomimických výjevů ilustrujících psaní článků.

Foto: Viktor Kronbauer

Jana Kotrbatá jako Clotilda de Marelle a Ondřej Kraus jako Georges Duroy v inscenaci Miláček

Postavy se na scéně spíše ztrácejí a dění postrádá dynamické a rytmické členění.

Hlavní problém ale představuje nedynamický vývoj titulní postavy, oděné navíc do poměrně neslušivých kostýmů. Georges Duroy Ondřeje Krause je od začátku do konce jasně vymezený jako bezcharakterní přidrzlý sobec, řídící se jediným heslem: „Já si zasloužím víc!“

Ale čím si zaslouží neustálý, až hysterický obdiv žen, jež mu padají k nohám i do postele a postarají se tak spolehlivě o jeho kariéru, je do značné míry záhadou. Svádí je s rutinou sňatkového podvodníka okresního formátu a smích publika plyne tak vlastně pouze z pobaveného úžasu nad tím, jak to že to funguje. Že se tím ale snižuje hodnota všech ženských postav, je nabíledni.

Jako živá a uvěřitelná z nich vychází jen Madeleine Forestierová Antonie Talackové, ostatní jsou více či méně karikatury. Z mužského světa kolem Miláčka je nejzajímavější cynický básník Norbert de Varenne Tomáše Pavelky.

Na tříhodinovou inscenaci je to ale dost málo. Vinohradský Miláček se tak miláčkem publika nejspíš nestane. Škoda.

Guy de Maupassant: Miláček
Překlad Břetislav Štorm, dramatizace Vladimír Čepek, režie Šimon Dominik, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová.
Premiéra 3. prosince v Divadle na Vinohradech, Praha.

Hodnocení: 55 %

Může se vám hodit na Seznamu:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám