Hlavní obsah

RECENZE: Hackney Diamonds od Rolling Stones. Kdo jiný má nahrát dobré rockové album?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nechá-li slavná rocková kapela čekat své příznivce na nové album osmnáct let, je bez ohledu na to, že její členové už léta pobírají starobní důchod, nutné, aby bylo nadprůměrné. Britští Rolling Stones to věděli, a když před dvěma lety zemřel bubeník Charlie Watts, rozhodli se všechno, co už měli a prožívali, použít. Výsledkem je album Hackney Diamonds. Je poctou rokenrolu, samotné kapele i Wattsovi.

Foto: ČTK/AP

Skupina Rolling Stones přivítala své album koncertem v New Yorku.

Článek

Není to deska, kterou musíte slyšet, protože ji nahráli Rolling Stones. Je dobré ji slyšet proto, že je na ní porce solidní rockové hudby od zapálených muzikantů, kteří dokazují, že na věku nezáleží, a že rock ze staré školy může leckdy nabídnout víc než ten současný.

Alba, která Rolling Stones vydávali od osmdesátých let, neměla vlastně žádné technické nedostatky. Chyběla jim jen pestrost počinů ze sedmdesátých let, snad s výjimkou kolekce Steel Wheels z roku 1989. Hackney Diamonds je počin, který navazuje na ty ze sedmdesátek.

Zpěvák Mick Jagger a kytaristé Keith Richards a Ronnie Wood zůstali po smrti Wattse osamělí. Zaťali však zuby a vytvořili dílo. Zesnulý bubeník na něm hraje ve dvou skladbách, které stihl natočit v roce 2019 (Mess It Up a Live By The Sword). Ve zbývajících se novic Steve Jordan postaral o to, aby Wattsova nepřítomnost tolik nebolela. Je jistě třeba ctít schopnost tandemu Jagger - Richards napsat smysluplné skladby, ve kterých totálně respektují své profesní návyky. Je tu ale člověk, který měl jistě lví podíl na tom, že je Hackney Diamonds tak třaskavá rocková nálož. Třiatřicetiletý producent Andrew Watt.

Rolling Stones natočili nové album s kámoši. Fanoušci čekali osmnáct let

Kultura

Tenhle rodák z New Yorku už svou skvělou studiovou prací probudil k životu Ozzyho Osbourna, jehož poslední dvě alba produkoval a dostal ze stárnoucího rockera opravdu výtečný výkon. Pracoval i s Eddiem Vedderem, Iggym Popem či Justinem Bieberem a pokaždé za ním zůstaly dobré výsledky.

Jeho spojení se zkušenými Rolling Stones vedlo k tomu, že se jejich zkušenost propojila s jeho touhou vytvořit mladistvé dílo, které osloví posluchače více generací. Tuhle ambici novinka Rolling Stones totiž nepochybně má.

Hned úvodní energická Angry funguje skvěle ve své studiové podobě a je lákavé pomyslet na to, jaká bude v podobě koncertní. Živá, nervní, provokující, prostě rokenrolová tak, jak si to tradiční význam toho slova žádá.

Get Close s hostujícím Eltonem Johnem v roli pianisty se kvůli svému návykovému refrénu dostává těžko z hlavy. Depending On You mohla být klidně jen působivá balada, kdyby si tvůrci nepohlídali, aby v sobě měla i pnutí navíc a nezapadla tak do příliš laciné škatule.

RECENZE: Louis Tomlinson nenadchl ani nepřekvapil

Kultura

Bite My Head Off je posílena baskytarovým partem Paula McCartneyho i až punkrockovou drzostí. V podobném duchu je i text o „utržené hlavě“ a je vtipné, že se zástupci dvou největších hudebních legend setkávají ve stylu, který jim v době jejich kralování v polovině sedmdesátých let mohl připadat směšný. V téhle písni je obrovská chuť do života.

Whole Wide World a Driving Me Too Hard jsou skladby bez hvězdných hostů, ale ve svých melodických linkách patřičně nápadité. Jagger v nich zpívá drze, přitom s lehkostí a zkušeností muže, který ví, jaký má jeho hlasový výraz váhu.

Skladba Dreamy Skies má příjemně atmosféru countryových dýchánků, Mess It Up a Live by the Sword žene kupředu bubenický švih Charlieho Wattse. V té druhé se na dálku setkává s Eltonem Johnem, jenž se v ní ujal klavírního partu. Obdivuhodné je, jak britská popová hvězda obě svá hostování u tohoto nástroje podřídila písním. Její hra je nápadná, každý ji zaregistruje, nicméně primárně, a to také každý zaregistruje, slouží celistvosti písniček.

Zatímco více než sedmiminutová Sweet Sounds of Heaven, v níž s Jaggerem zpívá Lady Gaga a s oběma hraje na piano Stevie Wonder, spojila blues a gospel tak intenzivně, že ta dlouhá doba uplyne velmi rychle, Tell Me Straight, kterou zpívá Keith Richards, je jediná písnička, kterou by tohle album mohlo postrádat. Vedle ostatních je příliš obyčejná. V závěrečné coververzi skladby Rolling Stone Blues od Muddyho Waterse z roku 1950 pak britská formace připomíná, kde se vzal její název.

Rolling Stones se proslavili svým špinavým bluesrockovým stylem, jenž časem přetavili v rockové hymny a riffy, díky kterým je z pohledu posluchače těžké neztratit kontrolu nad svým tělem. Chovají se tak i na novém počinu. Kdo jiný by také měl nahrát dobrou rockovou desku než kapela, která má ten styl v krvi.

Rolling Stones: Hackney Diamonds
Universal Music, 48:23
Hodnocení: 90 %

Reklama

Výběr článků

Načítám