Článek
Je neotřelá, plná půvabných dialogů, s lehkými odbočkami do surreálna. S první knihou autora přitom nakladatelé odmítli, druhá však způsobila poprask.
Na surrealistickou linku poukazuje už první věta knihy: „Otec mi vyprávěl, že než jsem se narodil, lovil mouchy, a lovil je harpunou.“
Po ní následuje příběh trojčlenné rodiny a její ptačí společnice Mademoiselle Superfétatoire, se kterou je nakládáno se stejnými právy jako s kýmkoli jiným.
Tři nesnadně uchopitelné postavy – matka, otec a syn – proplouvají bohémským životem, nepřizpůsobují se pravidlům a zvyklostem okolí, stále tančí, na svět nazírají vlastním, realitou neokleštěným pohledem. Pořádají večírky, na které zvou uměleckou smetánku, nedbají pravidel, nevaří, pijí a tančí, radují se ze života.
Celým dílem se line hudební motiv, nejčastěji písně Mr. Bojangles Niny Simoneové. Typický je jiskrný dialog mezi matkou a otcem, poeticky popisující moment jejich seznámení a poznání, že zbytkem života už chtějí projít společně.
Dialogy jsou pestrobarevné, komponované nonšalantním jazykem, a vyprávění je protknuto pátravou nostalgií. Text je napsán s jazykovou nespoutaností, jaká v našich literárních vodách není úplně běžná. Přestože v podstatě neřeší konkrétní téma, dokáže zasáhnout hluboko.
Čekání na Bojanglese je tanečním rytmem prodchnutou půvabnou exkurzí do francouzské literatury, které je u nás pomálu, a rozhodně stojí za pozornost.
| Olivier Bourdeaut: Čekání na Bojanglese |
|---|
| Plus, 168 stran, 249 Kč |
Celkové hodnocení: 85 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: