RECENZE: Enrique Iglesias a jeho hudba na párty

Je i na Iglesiasově novém albu a ona i další se rovněž ve svých výpovědích motají kolem tématu lásky na mnoho způsobů. Ve spojení s lehkým zvukem rádiového středního proudu vzniklo párty album, tedy kolekce, z níž si posluchač nezapamatuje ani tak jednotlivé písničky jako spíš její uvolněnou taneční atmosféru.

Iglesias je ale nadto svědomitý tvůrce. Trpělivě se přidržuje svého uměleckého zlatého grálu, kterým je tzv. latino pop, nicméně k němu kvůli barevnosti přidává především vlivy evropského elektropopu prezentované refrénovými „halekačkami“, k jejichž poslechu je ideální mít na dosah slunko, moře, tequilu a smích krásných dívek. Jako autor nesporně ví, jak je napsat.

Kytarovým riffem v Heart Attack pak připomněl, že se v sobě pokouší objevit (zatím neúspěšně) kus rockera a baladou Only A Woman zase romantika u piana ne nepodobného Eltonu Johnovi.

Oddiskutovat nelze to, že je velmi dobrý zpěvák a svou roli na poli zábavného středního proudu plní dobře. Přičteme-li albové hosty Pitbulla nebo zpěvačku Jennifer Lopezovou, s níž se představuje ve skočné Physical, lze konstatovat, že takhle nějak má vypadat slušné tanečně-popové album. Samozřejmě přijmeme-li fakt, že v tomto ranku je hudba jenom zábava.