RECENZE: Cirque Aïtal: Dvorek plný drůbeže a poezie

V karavanech jsou usazeni diváci, dva z nich slouží jako zázemí pro čtveřici artistů a hudebníků. Nechybí v nich kuchyně, kadibudka a hřad pro slepice-akrobatky, jež v rukou i na hlavách artistů předvádějí své umění a mezitím se popelí v trávě a vyzobávají to, co najdou. Během hodinové show k nim postupně přibudou i holubi a párek kachen, indických běžců, kteří jsou svou vzpřímenou postavou a rychlou chůzí předurčeni být klauny ve zvířecím světě. A svou roli zvědavých přihlížejících sehrají dokonale.

Francouzsko-finský manželský pár Victor Cathala a Kati Pikkarainen je autorem i hlavním aktérem show, v níž se něha a ženskost snoubí se silou i dravou ironií a akrobacie s živou hudbou. On je téměř dvoumetrový obr s rozcuchanými vlasy i vousy, do nichž je zapletena spousta sena, pilin a peří, ona křehká plavovláska, která má ale pánské osazenstvo bizarního dvorku, k němuž patří i pánská muzikantsko-akrobatická dvojice, pevně v rukou.

Neustále je školí v ekologicko-esoterickém duchu větami typu: Otevřete se přírodě! Otevřete se všem tvorům! Jsme tu všichni pospolu! Cítíte se dobře? A oni – a s nimi po chvíli už i publikum – pokorně odpovídají, že ano. Někdy to školení artisty dost bolí, to když po nich nemilosrdně šlape, rozbíjí o ně talíře, anebo jim namydlí dřevěnou podlahu tak, že klouže přímo zběsile.

A ciel ouvert je nejdivadelnější produkcí z letošní festivalové nabídky. Všechna čísla pozemní i vzdušné akrobacie jsou pečlivě zakomponována do celku představení, které diváky baví, překvapuje nečekanými triky a útočí na jejich bránice, ale zároveň si uchovává zvláštní smutek a melancholii ladící s atmosférou letní noci. A z oblohy se v závěru s peřím vytvářejícím fantaskní kresbu na plátěné střeše snáší i velká dávka poezie. Přesně to, na co jsme od francouzských novocirkusových souborů zvyklí.

A ciel ouvert je na Letní Letné k vidění ještě do neděle 3. září, kdy se definitivně uzavře program vydařeného jubilejního dvacátého ročníku inspirativního festivalu.