RECENZE: Bratrský polibek skvělých artistů

Anglický výraz bit znamená zakousnutí i udidlo a oba bratři jsou po celou dobu své produkce spojení jen lankem končícím v jejich ústech, kde je pevně zakotveno náustkem. Je to technika nesmírně náročná nejen na zuby, ale především na krční páteř a svaly, které vyrovnávají veškerou tíži lidských těl, kroužících kolem sebe na tomto ústním závěsu.

Oba artisté se pohybují po úzké dřevěné lávce z obou stran obklopené diváky. Ti sledují bez dechu jejich doslova krkolomné kousky. Nejprve se na dlouhém lanku přetahují, blíží se a zase odpuzují, pak lanko zkrátí způsobem, jenž připomíná dětskou hru na přebírání, a do lanka zaseknou postupně karabiny.

Opřeni jen koleny nebo chodidly provádějí složité pohybové variace, které nejsou jen bezduchou demonstrací perfektně zvládnuté techniky, ale prolínají se do nich vzájemné vztahy od klukovsky škodolibé rivality a pošťuchování až po hlubokou empatii.

Toto bratrské poměřování je zdrojem vděčného, někdy i dost drsného humoru, třeba když starší z bratří vymění ústa za ruce a smýká lankem s partnerem po prkně dost nemilosrdným způsobem. Vydá se i mezi diváky a vybízí je k tomu, aby si s ním trochu zacloumali i oni.

Vrcholem představení je scéna, kdy jeden z bratří je vytažen pod kupoli šapitó, kde krouží zavěšený jen ústy. Poté se vytáhne do kruhového ochozu a vybízí bratra, aby mu pomohl dolů. Ten neváhá a velmi nebezpečně vypadajícím způsobem se bez jištění vyšplhá za bratrem po konstrukci šapitó a oba pak zavěšeni klesají zpět dolů.

Závěr patří bratrskému polibku: spojení ústa na ústa krouží kolem sebe a poté v nekonečném objetí plácají rukama druhého po zádech v taneční kreaci až do úplného vyčerpání a zhasnutí světel. Bitbybit je představení, které diváky nenechá chladnými, hraje na jejich nervy i city, je ladnou i napínavou podívanou a vytváří mezi artisty a publikem velmi intimní spojení.