Článek
Strauss v něm NA počátku 20. století složil poctu Vídni za Marie Terezie, ale Hofmannstahlovo libreto spíše zobrazuje frivolní Vídeň současnosti včetně hudby, kterou Strauss napsal a kde hraje hlavní úlohu valčík.
Obě hlavní role milenecké dvojice napsal Strauss pro ženy, takže z Octaviana udělal „kalhotkovou roli“ pro mezzosopranistku. To určitě dnes působí cize, nicméně záleží na inscenátorech, jak si s tím poradí. Americkému režisérovi Nathanielu Merrillovi se to podařilo mistrně.
Přitom premiéra inscenace, která patří k nejstarším v MET, byla již v roce 1969, takže současné obsazení je již několikáté. Přestože Merrill je již mrtev, inscenace působí stále živě a spočívá na výborné komice, propracovanosti gagů a skvělém herectví zpěváků. Jinak je inscenace dost tradiční, včetně scény, takže divák má možnost soustředit se jen na hudbu a zpěv.
V hlavních rolích Flemingová s Grahamovou
Inscenaci vévodí obě hlavní představitelky – sopranistka Renée Flemingová jako Maršálka a Susan Grahamová jako Octavian. Nádherné hlasy, vynikající mimika, sehranost, to vše září z jejich výkonu. Doplňuje je islandský basista Kristinn Sigmundsson jako Baron Ochs, snad jen Christine Schäferová jako mladá Sophie je vzhledově trochu starší.
Režisér si dovolil jedinou změnu, když v závěrečném jednání z Maršálky na chvíli udělal císařovnu Marii Terezii, což je ale v logice autorovy pocty její době. Skvělý byl orchestr řízený Nizozemcem Edo de Waartem.