Článek
Spokojeni byli nesporně všichni. Pánové Jiří Bartoška (Jakub), Karel Heřmánek (jeho Pán) i jejich herecká kompanie vzkřísili znovu jediné drama, které autor povoluje k provozování, i když nad copyrightem prvního českého knižního vydání (1992) jakékoli filmové, divadelní a televizní adaptace Jakuba a jeho pána zakazuje.
Jak český Francouz dobyl svět
Poprvé ale porušil vlastní striktní příkaz už v roce 1975. Souhlasil s uvedením v ústeckém Činoherním studiu, kde se Jakub směl hrát v autorství Evalda Schorma. "Sám pronásledovaný podepsal dramatizaci, kterou napsal člověk, jenž byl v nemilosti ještě více," podotkl později Kundera. Od té doby dal autor souhlas k provozování již asi pětatřicetkrát. Po celém světě. Od Brazílie a USA přes Evropu až po Austrálii.
Pro nastudování v Bez zábradlí je podstatné, že v titulní dvojici hry inspirované Jakubem fatalistou Denise Diderota se před třiceti lety v Ústí objevili Heřmánek s Bartoškou, tehdy osmadvacetiletí mladíci. Oba mušketýři se sešli při stejné práci takřka doslova "po dvaceti letech" v pražském Gongu, "a ještě po deseti", nyní u Heřmánků. S nimi září na jevišti Veronika Freimanová (Hostinská, Matka Agáty), Dana Morávková (Agáta, Matka), Kateřina Janečková (Justina, Dcera) a pánové Petr Pospíchal, Josef Carda, Zdeněk Žák a Martin Kubačák.
Pravda, Jakub ani jeho pán neomládli. Sluhu sužuje kuřácký kašel a ve slavné scéně, ve které pánovi nahrazuje koně, má co nést. To ale nic neubírá výkonům, které se od premiéry řadí k letošním na jevišti nejlepším.
Jakub i jeho pán už dávno všechno prožili. S Kunderou a Diderotem zmoudřeli. Jejich vzpomínání na milostná dobrodružství a vzněty je o to víc ve shodě s autorem, kterému česká kritika vyčítává až příliš zřejmou erotickou sebestřednost. Zapomínajíc na prvořadý dosah Kunderova (i Diderotova) Jakuba - na obraz společenského úpadku odhalovaného žvanivým plebejcem.
Tak funguje i nejnovější Rajmontova inscenace Jakuba a jeho pána. I když na jevišti mohli herci zaměnit původní autorem v textu předepsané, myšlenkově údernější "vpřed, to je kamkoli", za obecnější "dopředu". S chutí přece vykračujeme, kamkoli se naše zraky upřou. A nikdy necouváme, to ani neumíme. Jakub: Kam se podíváte, pane, všude samé vpřed! Pán: Ale to je báječné, Jakube! ... Nuže tedy, vpřed!
Milan Kundera: Jakub a jeho pán
Divadlo Bez zábradlí, Praha
režie: Ivan Rajmont, hrají: Jiří Bartoška, Karel Heřmánek