Počasí pozlobilo, ale náladu nezkazilo. Energii Chinaski déšť nespláchl

V Hradci Králové hráli Chinaski a ještě předtím i jejich punkovější předchůdce Staré Hadry hned zpočátku kariéry. Jen to bývalo v rockovém klubu u Cikána na periferii města. Tentokrát hudebně pokřtili Malšovickou arénu, jinak zaslíbenou převážně fotbalu.

„Koncert je pro mě takovým symbolickým návratem domů. Právě v tomhle regionu jsme před desítkami let odehráli první koncerty. Tehdy nás ještě nikdo neznal a hráli jsme třeba jenom pro pár lidí,“ zavzpomínal ještě před koncertem frontman kapely a rodák z Jičína Michal Malátný.

I když by řada přívlastků, jako největší koncert v historii kapely, první hudební akce na novém stadionu a podobně, mohla strhnout k sentimentu, Chinaski na něj neměli čas. Tempo koncertu nepolevovalo a nenechávalo se vyhodit z rytmu proslovy mezi jednotlivými písničkami. Hudebníci odehráli víc než tři desítky songů. Začali svižně aktuální tvorbou, pak již došlo na staré známé pecky napříč třemi desetiletími.

„Začala jsem je poslouchat někdy v devadesátém sedmém, když vydali skladbu Dlouhej kouř. Byla jsem na nich v Beránku v Náchodě. Dodnes od nich mám podepsané album doma. A přiznám, až mě dnes překvapilo, jak mám texty hluboko zaryté v paměti,“ svěřila se čtyřicátnice Ivana. A nebyla sama. Prakticky každou skladbu, jen zazněly první tóny, nezpíval Malátný sám, ale za podpory stovek či spíš tisíců fanoušků.

Tempo bylo energické a atmosféra nabíjející, zejména na ploše pro stání, která se často měnila spíš na plochu taneční.

Posluchačům náladu nezkazil ani jeden krátký výpadek zvuku, ani déšť. Jeho první kapky přišly asi v třetině koncertu, symbolicky, jen co se ozvaly první tóny skladby Mám chuť zlobit. Počasí pozlobilo, ale náladu nezkazilo. Fanoušci vytáhli pestrobarevné pláštěnky a bavili se dál.

„V Novém Boru měli kdysi hrát na autobusáku. Jenže se strhla neuvěřitelná bouřka a koncert se narychlo přesouval do divadla. A tam se stalo něco zvláštního, jako by z té bouřky přeskočila nějaká jiskra. Asi nikdy jsem takhle naživo nezažil, že by z kapely šla taková energie a s lidmi to tak pulzovalo,“ řekl Novinkám Michal z Českolipska. A podobně si to prý užíval i tentokrát.

Spolu s Chinaski si na pódiu zazpívala slovenská zpěvačka Ivana Regešová, zahráli dechaři z bývalé sestavy Štěpán Škoch a Petr Kužvart a za bicí usedl Jáchym, syn spoluzakladatele skupiny Pavla Grohmana. A když koncert vrcholil a na řadu přišly legendární Punčocháče, dorazily i Jamajka Koblicová a Daniela Čelková z Hudby Praha, jejichž hlas zní i na první desce skupiny.

Nechyběly ani žádné zásadní hity, mnohé v aktualizovaném soundu, jako třeba Moc toho nevím. Zazněla samozřejmě Klára, Vedoucí, 1970 nebo Rádio Bubeneč. A když už málem někteří odcházeli, spustili Chinaski i 1. signální. „Na tu jsme málem zapomněli,“ neodpustil si vtípek Malátný.

Nejbližší šanci si koncert prožít na vlastní kůži mají fanoušci v sobotu 14. června v Brně na Velodromu, kde se odehraje největší moravský koncert kapely.